O čarodějnici





Aelirenn

Kdysi davno, ale opravdu davno, v dobach, kdy zema byla mlada ve vesnici ukryte v sirokych planich bydlela carodejnice. Byla stara, vetsinu dne se jen sourala po okoli ale i presto tu starou zenu kmen ctil a tusil, ze se v ni ukryva velka sila. Bylo zvykem, ze kazdy, kdo si chce uchovat prizen bohu prinese carodejnici trochu jidla, drobne dary a prohodi s ni nejake to sluvko… Jestli cekate, ze kazdy den ta zena konala velke skutky, mylite se. Tehdy lide byli rozvazni a delali pouze to, co melo cenu a pouze to, o cem jednoznacne vedeli, ze je to ukol primo pro ne.

Carodejnice tedy vetsinu sveho zivota cekala, az se naskytne jeji prilezitost ukazat svetu co v ni vezi. Cas si kratila vypravenim pro deti, ktere vzdy cele nedockave cekali pred jejim domkem a ocka se jim rozzarila hned pri prvnim sluvku. Starou zenu to tesilo avsak mrzelo ji, ze nemuze jako ostatni vesnicane prilozit ruku k dilu. Slunce tehdy hrozne palilo, nicilo urodu, suzovalo vesnicny a prinaselo vice bidy nez uzitku. Vetsinu dne vesnicane ani nemohli vychazet ze svych domovu, ale prace neubylo, proto pracovali pozde do noci. Jiz nekolikrat se rada kmene sesla a dlouze se radila, jak te zkaze odolat. Nikdo na nic neprisel a Carodejnice, ktera mela dost nicnedelani se rozhodla zjistit co v tom vezi. Hlodalo v ni tuseni, ze ze sve cesty se nevrati nevrati a proto naposled detem odvypravela pribeh. Pribeh o tom, ze kazdy clovek se muze stat nesmrtelnym. A to diky svym skutkum.

Když carodejnice opustila vesnici, nenapadlo ji nic jineho, nez jit primo ke slunci. Sla tedy za zari a den ode dne ji bylo cim dal vetsi horko. Ale i přes sve stari byla silna a sveho cile se nevzdala. Dosla az na vychod, na misto, kde slunce zacina svou kazdodenni pout. Zeme byla rozpalena, a tak poznala, ze slunce brzy vyjde. Zastavila se, sedla si a do ruky pripravila kamen. Jakmile se polovina slunce obevila nad zemi, carodejnice po nem hodila kamenem. Prvni ranou zasahla srdce a slunce zabila. Stala nad mrtvym telem a volala „At se z belma tvych oci stanou mraky.“ A stalo se. „A z oci nebe.“ A stalo se. „A z ledvin hvezdy.Z jater mesic. Ze srdce tma.“ A stalo se.Potom rekla carodejnice slunci „A ted jsi jenom velka hvezda. Uz nikdy nebudes tak moc palit.“ A od te doby slunce tolik nepali, nezehne urodu a lidem je pozehnanim.

Vam detem vypravime, ze zivot je spravedlivy, ale je to podle. Neni to pouze lez, ale je to strasliva lez. Zivot spravedlivy neni, nikdy nebyl a nikdy nebude. Jako na spoustu jinych lidi se i na zenu, ktera stvorila svet, tak jak ho zname zapomelo. A proc vam nereknu jeji jmeno? Protoze to deti zna uz snad jen samo slunce.



Anelito

V jednom ne zas tak malem meste v nasi zemi zije stara a vecne mimo carodejnice fetacka. A ja vam ted budu vypravet jeji zivotni pribeh. Klementina se narodila ve stastne rodince dvou mladym lidem. Rodice ji velice milovali a chteli pro ni vzdycky jen to nejlepsi. Zapsali ji do prestizni skoly, donutili ji hrat na klavir a nakonec ji jeste nechali vystudovat dve vysoke skoly, Klementina mela vysoce bohatou a krasnou budoucnost. Ale najednou prislo to, co nikdo necekal! Prisla sedesata leta a s nimi doba hippies. Klementina ze zacatku dokazala vzdorovat diky sve inteligenci az do doby, kdy ji jeji pratele donutili jit na diskoteku. A tam ji tak trosku svedli okolim a donutili ji si zahulit. Po tom, co to jen zkusila a byla diky tomu v sedmem nebi, protoze to s ni udelalo daleko vic, nez ostatnim lidem, tak to najednou chtela mit porad. A od te doby byla kazdy den zhulena… …jak… …jako pytel. Pozdeji ji ovsem zacaly lakat daleko horsi veci! Tvrde drogy a nezavazny sex! Odstehovala se od rodiny a zacala putovat po svete a soulozit s lidma na potkani, pichat si ruzne hnusne drogy atd… Diky drogam se naucila i nejaka kouzla, teda alespon si to myslela, pac byla vecne totalne mimo. Chtela vydelat karierou v showbyznisu, ale prisla na casting uplne stata a nedokazala ani mluvit. Jen porad rikala „Abrakadabra“ ! Ale po nejakem case doba Hippies skoncila a Klementina zustala sama. Vsechno, co ji zbylo, byla zavislost na drogach a sexu a taky jeji predstava o tom, ze umi kouzlit. Se sexem to nebylo tak tezke, stacilo skocit do sexshopu a koupit nejake eroticke pomucky. S drogami uz to bylo horsi, shanela penize, jak se jen dalo, jen aby prezila az do dnes. A ted se dostavame do dnesniho dne, kde Klementina lezi sama doma a pomalu ale jiste umira. Nakonec asi po dvou hodinach skaredeho abstinencniho zachvatu konecne Klementina umre. A po smrti se dostane na misto, kde se rozdeluji nove zivoty. Nastesti je na ni pan Buh velmi mily, protoze mu ji bylo celkem lito a tak ji da moznost zit jeste jednou ten samy zivot znova. Se stejnymi moznostmi, ale take moznosti ten vecer nejit a neochutnat drog. Stastny konec vlastne vyjde z toho, ze Klementina pochopi a konecne zije stastny zivot, kde na konci konecne umre vysilenim pri soulozi se svym o padesat let mladsim muzem. Tak a to je zatim, deti, zase konec :D



Anynka

Bylo nebylo jednou jedno království, ve kterém žili všechny ty postavičky, o kterých jsem vám už vyprávěla. Bydlel tam skřítek Míček, jeho hloupý bratr princ Troland, ještě blbější liška, blonďatá princezna Tirith, víla Jesika s celou svou rodinou a kromě nich i chlapeček, který se jmenoval Marszen (Polák…).

Čarodějnice, o které vám budu vyprávět, se jmenovala Terezka a pocházela ze sousedního království, kde panovaly docela jiné mravy. Celá země totiž od rána až do večera zpívala, tančila a skládala básně a dělala různé takovéty vznešené a vzletné věci, o kterých neměli lidé z vedlejší země ani tušení.

A proto je jednoho dne Terezka rozhodla, že zaskočí do druhého království a celému tomu zažitému kulturnímu cítění je naučí. Vzala si svou knihu kouzel a vydala se tanečním krokem před hranice, až došla k řece, kde pod mostem bydlel trol. (Nepovídej, Anynko. ;D)

Terezka uviděla trola a zaradovala se. „Ejhle! Trol! Pojď, zazpíváme si.“ A trol na ní nechápavě pohlédl a řekl: „Nemůžu, nemám na to dost velký to… intelekt.“ A tak Terinka šla zklamaně dál. Až potkala skřítka a vílu a srdce jí poskočilo radostí. Ale když přišla blíže, uviděla, že víla celá pláče a rozhodně jí není do tance. A takhle to pokračovalo dál a dál, až potkala Marszena. „Chlapečku, pojď zazpíváme si,“ poprosila ho Terezka. Ale on jí na to odpověděl: „Když já nerad zpívám.“

To už vysvitl měsíc a pro Terezku byla Marszenova odpověď poslední kapkou. Vzala si proto svoji čarodějnou knihu, párkrát v ní zalistovala a vyřkla kouzlo. Potom se zlověstně usmála na stěžujícího si Marszena a spustila písničku: *Daaaancin’ in the moooooonlight, everybooody*. V tom se Marszenovi začaly pohupovat boky. A jeho ruce začaly dělat takovýten typický Travoltův pohyb. „Ne, já nechci tančit, já strašně nerad tančííím!“ *Everyboooody's feelin' warm and right.* A Marszen sklapl a začal se usmívat. Bylo mu najednou teplo a cítil se dobře. A Terezka zesílila hlas a zpívala ještě hlasitěji, až byla slyšet na celé království. A víla přestala plakat a chytli se s liškou a se všemi svými vílími dětmi za ruce a začali spolu tančit. Skřítek vytáhl z kabátku svou píšťalku a začal na ní pískat ten písničkový motiv. Trol pod mostem s princeznou v náručí začal hopsat v kaluži a broukat svým trolím hlasem. *It's such a fine and natural sight. Everybooody’s dancing in the moonlight.*

A přestože má ta písnička jenom tři minuty, království si ji zpívalo pořád do kolečka až do rána. To už byli Marszen, trol, víla, skřítek, princezna, liška a všichni v celém království skálopevně přesvědčeni, že velice rádi tančí a zpívají a že skládání básní je jistě ta nejlepší zábava ever.

Od té doby vždycky, když navštívila království Terezka, proměnila se celá říše v jednu velkou taneční halu plnou štěstí a zpěvu. A jestli neumřeli, tak tam tančí a zpívají dodnes. A jestli mi nevěříte, tak někdy dojděte k nám na Team Speak a přesvědčte se sami. :)



Ater Tyrranus

Dnesni pribeh, budiz pribehem carodejnice Meirht, dceri starodavneho rodu hevranu. Jak jiz jejich stare kocovne tradice povidaji, magie a cary mezi Hevrany nepatri. Proto tato divenka musela opustit domov a vydat se na cestu svetem. Zila na jiznim kontinentu, ktery chteli ziskat lide ku svoji moci, takze to nemela snadne. Ovsem od lidskych mest se oddelila mala koalice, se kterou meli Hevrani primeri, tak vyrazila tam, aby se ucila kouzlum. Jako pomocnik ji doprovazel havran, ktery predstavoval jeji inteligenci. A jako jezdeckou potvurku mela kone .. Mustanga, krasne zvire. Takto dojela ka jakemusi mestu, zacinalo nejako na “A” ale ty jmena ji vubec nesla dohlavy, tak si to nepamatovala. Nasla si tam nejake, pochybne ubytovani, ktere si odpracovala jako pomocnice u koni. Jednoho dne narazila na podivneho chlapka, vypadal ze ledasco vi o tom, co chce studovat, tak se s nim seznamila, no nemel z toho chudak radost, ale potreboval nejakou sluzku. Tak tedy pracuje u nej a uci se. Kdyz se dozvi vse, co ji muze pan nabidnout, posle ji kamsi vychodne od mesta, kde ma vyhledat nejakeho muze, pry se zdrzuje v okoli magickeho kamene. Dala se na cestu, cestou ji kupodivu nikdo neprepadl. Kdyz dojela k onomu kameni, videla ze kolem nej do kruhu rostou stromy. U jednoho z nich sedela divna postava v rouchu a cosi mumlala ke kamenum. Meihrt - tedy nase carodejnice projela kolem a posadila se k jinemu stromu a hrala na pistalku a pozorovala toho chlapika jak barvi kameny a huhla a huhla.. Po chvilce dorazila dvojce tvoru. Elfka a temny elf. Ocividne meli zajimavy hovor, bo elf rozhazoval, rukama jakoby neco vysvetloval. No, chvilku zkoumaly co to tam sedi za podiviny. Pak si rekli ze se seznami a tak vznikla mala druzinka dobrodruhu. Zjistili ze v kruhu se nemuze nic poskodit. Kdyz zlomili vetev, opravila se sama od sebe. Ale kamen v sobe mel neco zleho. Najednou dosel podivny muzik, starsy a osklivy. Zacal neco s kamenem delat, lit na nej chemikalie a podobne. No, po dni pozorovani a pokouseni se navazani kontaktu zjistili, ze je to mag a zkouma schopnosti kamene a ze je v nebezpeci, protoze ho chteji bandite, aby je podporoval. Rozhodli se, ze jej ochrani. Tak tedy, sli s nim vsichni domu, kde prespali. No nebyla to noc snu, o pulnoci zacal utok na dedovu chajdu. Tak Meihrt vyslala sveho magickeho havrana, aby zautocil, vrhel delbuch na dva prichozi lupice s cepy a ti padli v bolestech k zemi. Z toho podivneho tvora v rouchu se vyklubala trpaslice.. Knezka a zacala po tech lidech hazet klicany*. Kdyz jednoho trefila do hlavy, skacel se k zemi a uz mela prvniho zajatce. Elf nekam zmizel, tak tam zustala jeste elfka a ta se k nim rozbehla s savli a zacal tuhy boj. Meihrt, nase krasna carodejka, sesilala bleskove vyboje, ale je to nemehlo.. netrefila se zadnym, takze bitvu dobojoval havran, trpaslice a ta divna elfka. Kdyz pobili ty muze, najednou na ne zautocil podivny stin. Byl to stinovy bojovnik jednoho temneho boha. A tak se Meirht nastvala, protoze nic predtim netrefila ani magii, vrhla po nem delbuch, a co se nestalo? Dostal zasah do nohou a padl k zemi. Timto druzinka ochranila toho dedulu a zvitezila nad padouchama tak jak to ma byt v kazde dobre pohadce.

(*pozn. autora- klican- sutr , ale specialni jelikoz je znamo ze trpaslici maji miliony slov pro kamen).



Claya

Pred davnymi casy zili byli v jednom kralovstvi kral a kralovna. Jak cas plynul, slychaval kral kralovnu casteji narikat. Zivot jim nedopral jejich jedine velke prani - syna. Kral chtel kralovnu potesit a vyplnit tak jejich touhu.Rozhodl se pozadat o pomoc mocnou carodejku. Jeji chyse byla ukryta v temnem hlubokem lese. Kdyz vstoupil do její chatrce, zjevila se mu carodejka i se svymi vernymi pomocniky - cernym netopyrem a sycicim vyrem. Vyslechla kralovu prosbu a rekla „Vyhovim ti, kralovne se do roka narodi syn, ale mam podminku. Az bude synovi 18 let, za devatero horami na vysoke hore stoji zaklety zamek. V zamku je ve zlate komnate ukryta trpytiva sklenena koule, ktera ma kouzelnou moc. Tu kouli musi prinest.“ Kral byl rad, ze splni kralovne sen, a tak slibil carodejce, ze jeho syn jeji ukol splni. Carodejka mu nasypala bylinky a dala potrebne informace. Mysleli si, ze se to nevyplni, ale opravdu do roka se narodil syn. Dali mu jmeno Alasseon. Cas rychle utekl a z bystreho chlapce se stal osmnactilety muz. Kral mu rekl o podmince, kterou carodejce slibil a Alasseon odpovedel: „Pujdu tatinku, musim prece dodrzet slovo, ktere si dal.“ Cesta k zakletemu zamku byla pro Alasseona zkouskou. Sel v bouri, blyskalo se, jako kdyby byl den, pustou krajinou, kde se ozyvalo jen vyti vlka a houkani sycka, vyprahlou pousti, kde usychal ledaktery plevel. Musel si zvykat i na ticho, ktere rusila jen kopyta jeho kobyly a bzuceni protivneho hmyzu. Naucil se rozdelavat ohen i prodirat se neproniknutelnym housti. Tak se dostal k zamku u vysoke devate hory. Byl tak unaveny, ze sotva doklopytal k brane, ktera se odemkla jen dotykem jeho dlane. Nalezl zlatou komnatu, jejiz nabytek se tripytil, az oci prechazely a vse zarilo tak, jako kdyby byl clovek v ohnive vyhni. Mezitem vsim se blyskla koule. Princ ji popadl a ulozil ji do plateneho pytle pytle a prevazal kusem provazku. Cestou zpatky vse zezelenalo a rozkvetlo. Stasten dojel domu a odnesl s rodici kouli carodejce. „Nezmylila jsem se, z vaseho syna se brzy stane dobry kral. Ja budu moci s kouzelnou kouli pomoci jeste vice lidem.“ rekla carodejka a podekovala. A opravdu, z Alasseona se do nekolika let stal velmi dobry vsemi uznavany kral :)



Derry

V hlubokém lese, nedaleko bažin stála polorozborená chatrc. Slunce tam nesvítilo a proto místo bylo zahaleno ve tme. Všichni lidé se tomuto místu vyhývaly. V chatri žila totiž ošklivá starena. Mela šedé vlasy,místo nehtu mela podlouhlé cerné drápy a v její duši byl jen chlad. Byla to totiž carodejnice. Po podzimu nastala zima a tak se carodejnice vydala do vesnice. Obcas nakoukla lidem do chatrí a potichu jim zavidela tu pohodu a štestí. Znavená hladem se dobelhala k jedne rozpadle chatri ve vesnici, tam se posadila a z kapsy vytáhla jeden krajíc chleba. V tu chvily nekdo zaklepal na staré drevené dreve. Carodejnice dvere otevrela a v nich stály dve deti. Byli to sirtoci které matka vyhnala z domova a žadaly carodejnici aby je nechala prespat, že jinak do rána umrznou. Carodejnice nic nerekla a posadila se zpátky ke stolu, ale dvere nechala otevrene. Deti vlezly dovnitr a dekovaly jí. Carodejnici zahltil zvláštní pocit, rozlomila chleba a podala ho detem. Ráno šla carodejnice shánet jídlo pro sebe a pro deti. Celý den pracovala a domu se vracela z bochníkem chleba a z mlékem a tak to pokracovalo týdny a týdny. Čarodejnice unavená prací se stále vracela domu s jídlem pro sebe a deti, ale nevadílo jí to jelikož jí naplnoval ten zvlaštní pocit, který dríve neznala. Byl to pocit štestí. Jednoho dne prišla domu a v chate bylo nastláno, do chaty se vkrádaly slunecní paprsky pres umíté okenice a v kotlíku se varil caj. A tak zasedla stará žena s detmi do kresla a zacala jim vyprávet pohadku. Po krátké dobe deti usly a carodejnice je šla uložit. Ráno se opet vydala do práce která na ní cekala, jenže sedlák u kterého pracovala jí rekl, že už jí nepotrebuje a že vše zvládne sám. Starkyne s utrpením vecer sledovala hlad detí a rozhodla se, že druhý den se vypraví hledat práci. Obešla spusty domu a chatrcí, ale nikde nepotrebovaly pomoct, až najednou u jednoho muže, který jí nechal kydat hnuj. Ano bylo to namáhavá práce, ale aspon se carodejnice mohla vrátit k detem a vedet, že mají co jíst. Nebyla to totiž už zlá carodejnice, ale byla to hodná a milujíci stará žena.



Eiji

Gustav s Marianom boli stari dobri priatelia. Marianove zivobytie bol jeho hlas a hudobny talent. Bol vo svete dost slavny, alebo to o sebe minimalne tvrdil. A rovnako bol podla jeho slov aj uspesny u zien. Gustav, ten bol z ineho cesta. Jeho zivotom bola praca so svojimi dvomi mecmi. Na rozdiel od Mariana, jeho ludia nevideli radi, lebo sa vravievalo, ze kam taki, ako on pridu, tam treba cakat problemy. Mozno to bude tym, ze Gustavovym povolanim bolo tie problemy vyhladavat, a potom riesit, o tom vsak zle jazyky mlcia.

Nas pribeh zacina v den, kedy ich zase raz cesta zivotom zviedla k sebe, a tak sa rozhodli na zvysok dna utaborit. Gustav siel k blizkemu jazeru chytat ryby. Vyzeralo, ze dnes nic moc, jedine co sa podarilo vytiahnut z vody bola jedna stara lampa. Ked si to vsimol Marian, hned ju chytil do ruk
„Wow, lampa, tam bude dzin, ktory mi splni tri priania!“
„Nerob to“ varoval ho Gustav, kedze so zopar dzinmi uz mal docinenia. Dzinom sa totiz samozrejme nepaci ze ich niekto uvaznil a sputal, a kazde zelanie sa snazia prekrutit. Marian ho vsak nepocuval, a lampu otvoril. Z tej vyletel hrozivy dzin, a Marian s usmevom zacal odriekat svoje prve zelanie:
„Chcem aby moj hlavny sok Ferdinand umrel na… “ no vtom sa chytil za hrdlo a padol na zem. Gustav sa snazil nejak dzina odohnat, takze ukazal Znamenie a vyriekol starodavny exorcizmus, co ho naucil kedysi davno nejaky knaz. Dzin sa este zatvaril hrozivo, a niekam odletel.

Marian zatial stihol omdliet, a tak ho gustav rychlo zobral do najblizsieho mesta, hladat nejaku pomoc. Kym prisiel k mestu tak sa zotmelo, no straze sa zlutovali a pustili ho dnu. Dozvedel sa aj, ze v meste je magia postavena mimo zakon, no zhodou okolnosti sa v dome znameho kupca zdrziava jedna carodejnica, Julia.

To bolo presne to, co potreboval pocut, lebo na zranenie od dzina nepredpokladal, ze by zabral nejaky normalny liecitel. Mariana nechal odlozeneho v izbe v hostinci a ihned sa vydal ku kupcovi. Ked ho straze nechceli pustit ku dnu, rozhodol sa, ze zlato by mohlo vyriesit problem, a tak sa strazca o par hodin prebudil z bezvedomia s odtlackom mesca na cele.

Gustav zatial nasiel miestnost, v ktorej bola Julia ubytovana, no bola v rozhodne nie bdelom stave. Oblecenie rozhadzane vsade naokolo, a ona, krasna ako malo inych zien, spala na posteli. V izbe sa vznasala vona orgovanu a egresov…

No na obdivovanie carodejnice nebol cas, Marian potreboval pomoc co najrychlejsie, a tak nou jemne zatriasol. Ked sa prebudila, tak sa tvarila skor pobavene nez nahnevane, a ked jej vysvetlil co sa ako stalo, uplne vybuchla do smiechu. Ten davny exorcizmus totiz znamenal v jazyku Gustavovi neznamom „chod prec a urob sa“. Takze dzin odisiel splnit svoj prvy prikaz… Carodejnica Mariana celkom jednoducho dala do poriadku, no ked prisla debata na zaplatenie, nevedeli sa dohodnut. Ked o sebe znova zacal Gustav nieco tusit, ocitol sa v cele.

„Sikovny si, vraj si behal po meste a pomstil si sa kazdemu co niekedy povedal krive slovo o Julii. Masiara Huga si vyplacal na holu napriklad.“ Nedohodnut sa s carodejnicou ma svoje nasledky. Ked prisli straze, nebolo mu moc do reci. Ked nanho prilis dobiedzali, zahlasil straznikovi len: „Pukni.“

Ake velke bolo jeho prekvapenie, ked sa straznik naozaj rozprskol naokolo. Vsetci boli dost vydeseni, ked tu zrazu sa otvoril portal, a dnu vletel Marian, ktory s uz vyliecenym hrdlom z zacal vykrikovat, ze Gustav je nevinny, ze ho len ocarovala Julia Zaroven ale cez portal bolo pocut strasne buracanie, a v pozadi bolo vidiet Juliu, ako bojuje s vypustenym dzinom. Gustav nelenil a skocil do portalu, rozhodnuty, ze Juliu zachrani, lebo dzin vyzeral, ze boj vyhrava. A pri tom nelenil a demoloval mesto jedna radost.

Julia sa ale nechcela nechat zachranit, chcela dzina uvaznit a vyuzit jeho obrovsku magicku energiu. Vtom to Gustavovi doslo, nevyriekol este svoje posledne zelanie, a pre preto bol dzin stale priputany k nemu, a preto ho ani Julia nemohla chytit Vyriekol teda svoje posledne zelanie a… vsetko utichlo. Vycerpana Julia mu padla do narucia. Vyzerala, ze dlhsi bol s dzinom by ani nevydrzala. A tam, medzi troskami, boli prvykrat spolu.



Empatie

Byla nebyla jedna mala ale honosna chalopka. Chaloupka stala uprostred tajemneho lesa ktery se jen hemzilo bludickama a hejkalama.. V zminene chaloupce zila dlouhel leta stara carodejnice. Carodejka stara, vrascita, schrbena ale porad vychytrala a siroko daleko obavana, byla take znama svym bohatstvim, ktere za ty leta nastradala. Jednoho dne se chte nechte musel za onou jezibabou vydat kral. Byl totiz velmi chudy a uz mu nezbyvalo nic nez u ni hleda pomoc. Carodejnice mu pomoc az velmi ochotne prislibila, akorat si na oplatku zadala to, co krale teprv doma ceka a jeste o tom nevi… Blahovy kral neveda o co jde, nasliboval hory doly, jiste, pokud zadas poze toto, rad ti vyhovim… Kdyz se vratil do sveho zamku s kocarem plnym zlata, ihned si uvedomil jakou chybu udelal a horce zalitoval. Carodejnici totiz, neveda o tom, prislibil svoji cerstve narozenou dceru Klarku. Honem se ji pokusil ukryt a vyzevzt za hranice kralovstvi, ale nic mu to nebylo platne. Carodejnice si pro ni prisla az velmi zahy, prisourala se ke krali se slovy: “dej mi to co mi nalezi!” Nestastny kral odmital, hodnou chvili premyslel ale pak, chte nechte, musel dodrzet svuj slib, protoze vedel ze carodejnice by se krute pomstila nejenom jemu, ale i vsem lidem kteri ziji na jeho dvore a v jeho kralovstvi. Zdrveny vydal carodejnici svoji dceru, ale uz premyslel jak by se mu mohlo povest ziskat ji zpet. Dlouho chodil po pokoji v kruzich, kdyz nad tim premyslel a vzpomel si na jednu hodnou vilu. Prvne ho nenapadla protoze vedel ze vila je chuda, mala a slaba, ale zato oplyvala velkou magickou moci. Jo! Ta mu jiste svede poradit, nebo dokonce pomoct! Nelenil, rychle se vysvihl na kralovskeho vranika a upalovalprimo k vile i k ni prisel a dlouho predlouho ji prosil. A jak je znamo, vily maji slitovani nad lidma a jejich trapenim, rozhodla se tedy krali pomoct jak nejlepe svede. Rekla krali at se v poklidu vrati domu, ze az prijde, jiste zjisti ze se vse v dobre obratilo. Sama se vydala za carodejnici kterou i nalezla ve sve male, lec bohate chaloupce. Dlouho spolu bojovali vsemoznymi zaklinadli. Az se vile povedlo zacarovat kouzelnici, zmenila ji na male neskodne dite, sotva par dni stare. A tak kral kdyz se vratil domu, nalezl misto sve dcery, potomky hned dva a protoze nevedel, ktera je Klarka, ponechal si obe a vychoval je do krasy a moudrosi.

Dobry vecer mile deti

Dnes vam povim pohadku o male ale chytre Anicce ktera, zabloudila v lese:x Jak to tak byva, vsak to zname ;) Nalezla opustenou chaloupku neuverite ze v ni zila osamocena stara carodejnice… :X Anicka zaklepala na dvere pac ji byla uz velka zima a nevedela kudy kam, kosicek s malinama davno plny a ona se nevedela vymotat z lesa. Carodejnice otevrela anicka se ji ulekla, vypadala totiz desne… mala, hrbata… na nose obrovska bradavice… Proste hned vedela ktera bije a hadala co se asi stalo Janikovy, ktery se v lese ztratil minuly tyden :D “Pojd daaal devecko, jiste ze ti poradim, co by ne, pokud mi ale malinko pomuzes” “To vite babicko ze vam pomuzu, staci jen rict s cim a hned je to hotove!” “No jen pojd pojd, cary mary, hehe…hlupacko! abraka dabra!” A bac ho! anicka mela kolem nohou okovy, ktere byli pripevnene k obrovske ocelove kouli :X “Ale babicko, chtela jste preci pomoct” hrala na city Anicka. “Mnoo aby jsi nerekla ze jsem nelida, na! tu mas koste, muzes mi tu pozametat. ale to ti povidam! Pokud to nebude poradne, tak te hned vemu, soupnu do pece a snim!” Anicka se rozhledla kolem :’kurva to je prachu’ pomyslela si… a bordel vsude mozne, jeste trochu odpadku a nebyla by videt podlaha :x No nelenila a dala se do prace, zametala zametala, ani nezkousela usnout, jak byla zazrana do prace… Anicka ale nasla maly zlaty klicek, nevedel kam patri, a tak prisla za carodejnici…

-rozpravka bola nedopovedaná, pretože rozhodcom sa zdála byť nevhodná… ale dúfajme, že Anička to prežila a baba skončila v peci…



Enchantress

Kde bolo tam bolo , za siedmimi horami a siedmimi dolami , tam kde sa voda sypala a piesok lial , zili raz 3 carodejnice.Boli to sestry a Kazdy sa ich velmi bal :) … Jedna sa bolala Brepta, Druha sa volala rotrumbela a ta tretia bola kozia noha. Boli to vcelku obycajne carodejnice , akurat im vadili male , usmrkane , tucne deti. Brebta bola strasne ukecana a do vsetkeho strkala ten svoj dlhocizny nos Rotrumbela bola neskutocne namyslena carodejnica a vzdycky muselo byt vsetko tak , ako si ona povedala… Kozia noha dostala preto take meno , pretoze mala jednu nohu koziu a tu druhu zasa normalnu , Inak bola z tych troch najmudrejsia a najsikovnejsia… Vzdy ked mesiac bol v splne mali v starej vezi zraz s ostatnymi carodejnicami a preklinali male usmrkane decka. Nase carodejnice zili v jednej smradlavej jaskyni, no vzdy pri pohlade na male deti a ich pekne domceki , priali si aby mali aj oni mali nejaky pekny domov. Jeden vecer si vyhliadli krasnu vilu. Bola to nadherna vila z bazenom , zahradov , a vsetkym co k tomu patri Aby tam mohla Brebta, Rotrumbela a Kozia noha byvat, museli nechat obyvatelov tohto pekneho „domceka“ zmyznut, co sa im napokon aj podarilo. Ich najucinejsim zaklinadlom bolo: „HÁBR BÁBR KLIKY HÁK“. Rodicov a vsetkych dospelych z tohto domceku preniesli na druhu stranu sveta, deti celu noc preklinali no potom ich radsej zjedli :) Na druhy den sa Brebta, Rotrumbela a Kozia noha prestahovali do svojho noveho domceka. Velmi sa na neho tesili a konecne sa im to splnilo … Cele dni si ho uzivali a celkom zabudli az carovat.. Preslo velmi vela dni , a majitelia domu precestovali cely svet aby sa vratili domov, ked dorazili nasli tam carodejnice, premyslali co s nimi urobia no carodejnice im to vsetko ulahcili boli tak znudene , lenive , ze uz uplne zabudli carovat… Majitelia ich vyhnali prec zo svojho mesta do jaskyne , ktoru zasipali a tak carodejnice uz nevedeli ani carovat a nemali uz ani ziadnu kuzelnu moc :)





Enia

V hlubokém lese, kde větve pokroucených stromů sahaly až na zem, nedaleko bažiny plné všemožné havěti stála polorozbořená barabizna. Všichni obyvatelé okolních vesniček se tomuto koutu lesa zdaleka vyhýbali. V chatrči, spolu s krysami a pavouky, žila totiž ošklivá stařena. Její špinavé vlasy se kroutily jako klubko hadů, na rukou měla černé drápy místo nehtů. Když promluvila, prchali i pavouci ze svých koutů. V její duši byla pouze tma, chlad a lhostejnost. Jednoho roku přešel rozplískaný podzim a velmi záhy začala krutá zima. Sníh zasypal celé okolí. Jednoho dne nedlouho před Vánoci zašla stařena do jedné z vesnic. slídila kolem domů a tajně nahlížela do rozsvícených oken. Záviděla ostatním lidem útulnou pohodu jejich domova, prosycenou vůní cukroví a jehličí. Hledala něco na zub i mezi odpadky, ale neúspěšně. Znavená, promrzlá a se žaludkem kvílícím hlady se pomalu brodila závějemi sněhu a zanechávala za sebou černé stopy. Na kraji lesa najendou spatřila dvě zhroucené dětské postavy. Patřily sirotkům, které jejich macecha po smrti jejich drahého otce vyhnala z domu. Stařena jim věnovala jen málo pozornosti a zamířila do své chatrče, kde na stůl vysypala pár kůrek chleba, které ve vesnici našla. zrovna když se chystala je sníst, ozvvalo se zaklepání na dveřích. Neochotně je otevřela a ze tmy na ni vykukovaly dva dětské obličejíčky Děvčátko drželo za ruku malého bratříčka, kterému se po tvářích koulel Děvče ji velmi slušně pozdravilo a požádalo o nocleh a něco k jídlu. Stařena se zdráhala je pustit dovnitř, ale oslovení „Babičko“ ji dojal Místo zlostného zabouchnutí dveří jim před nosem je pozvala dál. otočila se do špinavé místnosti a nechala je projít, poté dveře za nimi zabouchla. Sedla si ke stolu a nevěnovala dětem pozornost. Hltavě se pustila do drobtů, které si přinesla z vesnice. Děvče ji však opět šokovalo milým slovem a žádostí o trochu jídla. Nejdřív nechtěla vyhovět, ale nakonec se rozdělila. Děti u ní tu noc přespaly a zůůstaly i nadále., Vzájemně se sblížili, stařena s jejich pomocí i vyčistila ceou chalupu a žili spolu šťastně dál.



Forsaken

Pohadka o Chapadli carodejnici (specialne venovano Tomokovi)

Zila bylo jedno chapadlí čarodějnice, rikali mu Tentacle. Toto chapadlo bylo velice zvlastni a to tim ze nemelo kde zit. Ostatni chapadla zily u svych penomen nebo hyder ale Tentacle nemelo kde byt, zadna hydra ho nechtela Bylo z toho tak nestastne ze chtelo spachat sebevrazdu Uvazovalo jak to udela a pak ho napadlo Ze by se mohlo proslavit a pak by ho vsechny hydry chteli „Jak to ja jenom udelam“, reklo si „Jak se proslavim“ A tak premyslelo a premyslelo az jej napadlo ze bude pomahat ostatnim chapadlum. Bude delat dobrotu A vydalo se do sveta, kazdemu koho potkalo pomahalo vedel o nem uz skoro cely svet, vsichni si rikali „To je to chapadlo, Tentacle, co vsem pomaha“ Pak ale jednoho smutneho dne Tentacle onemocnelo Snazilo se vylecit, ale neslo to, nevedelo co mu je „Proc mi tedka nikdo nepomuze kdyz ja to potrebuju“ „Proc mi to neoplati, kdyz bych to nejvice potrebovalo“ Nemoc byla cimdaltim horsi a Tentacle bylo zoufale Zkusilo vsechny mediciny, ale nic nepomahalo. Ostatni chapadla mela vycitky Proc jsme mu nesli napomoc kdyz to potrebovalo. My jsme to nepotrebovali a stejne nam pomohlo. A tak dali hlavy dohromady a sehnali nejlepsiho doktora. Ten prisel k Tentaclu a zkoumal a vysetroval a testoval ale nemohl prijit na to co Tentaclu je. Ostatni chapadla z toho byly cele nestastne a vycitali si ze je to jejich chyba, ze je Tentacle nemocne. Tak to slo dale a kdyz uz bylo Tentacle opravdu zoufale poprosilo aby ji na konec jejiho zivota aspon nejaka hydra vzala k sobe. Jedna takova se nasla, rikali ji Penotentacle Prisla za Tentaclem a rekla mu „Budu se o tebe starat“ V tu ranu se Tentacle uzdravilo a doktor ho vysetril …. „Ach ano, to bylo ono“, Tentaclu chybela laska. …. Od te doby Tentacle zije u sve hydry. …. Pozdeji se dokonce stalo kralem cele Tentaklodie. …. Vladlo spravedlive a od toho dne … maji vsechny chapadlí carodejnice sve hydry a penomeny.



Greener

Zila byla jedna babicka, ktera straaasne rada pekla sladke dobroty. Nejradeji ze vseho pekla pernicek. Jednoho dne se rozhodla, ze si postavi novy domecek, protoze do toho stareho ji zatykalo, okna ani dvere netesnily, takze tam mela neustale pruvan, ktery ji nedelal dobre na stara kolena. A protoze neumela delat nic jineho, nez pect dobroty, rozhodla se, ze si upece stavebni material sama. Do testa pridala specialni smes, ktera pernicek a ostatni sladkosti vytvrdila, aby se ji neroztekla strecha nad hlavou a pustila se do dila. Pracovala na tom tri dlouhe roky. Nejvice casu ji zabralo peceni jednotlivych tasek, protoze na kazdou musela marcipanem vykreslit stejny vzor. Lide z okoli se na ten div chodili divat a prejmenovali mistni ulici na Kouzelna pernikova chaloupka a babicce z lasky rikali Carodejka, protoze si nikdo nedokazal predstavit, ze by nekdo takovou krasu zvladl vlastnima silama. Kdyz uz mela temer vse hotove, pekla zrovinka nove parapety na okna, uslysela takove divne zvuky ze strechy. Jako by se tam nekdo snazil rozchroupat jeji nove specialni tvrde tasky. Vykoukla tedy z okna a a zeptala se: „Kdopak mi to tady loupe pernicek?“ Chvili bylo ticho, ale nakonec se precijenom ozvala odpoved: „To nic, to jenom vetricek.“ “ Babicka ale na takovou hloupost neskocila, protoze zrovna bylo bezvetri. Vyskocila na zebrik a co to nevidi? Za kominem se krci dve vyhladovele deticky, chlapecek a holcicka. Babicce se jich zzelelo a pozvala je na svacinu domu. Nasla jim peknou komurku, kam jim prinesla teple mleko a par svych proslavenych dortiku Detickam jidlo moc chutnalo a slovo dalo slovo a zustaly u babicky natrvalo. Dobra strava se na nich postupem casu zacala projevovat. Deticky uz vubec nevypadaly, jako kdyby utekly z koncentracniho tabora Vypadaly zdrave, radost pohledet. Jednoho dne se stala velka nehoda. Jenicek, tak se totiz jmenoval ten chlapec, se snazil uriznout velky kousek babovky, ale, protoze byl nesikovny, riznul se nozem do palce. To vam bylo kriku a place. Babicka honem prispechala, ranku mu ocistila a dala mu na ni pusinku. Dny plynuly dal a babicka si myslela, ze konecne nasla vnoucatka, ktera ji panbuh odeprel. Bohuzel ale nevedela, jak moc jsou ty dve deti nevdecne. Jednou na jare se babicka rozhodla, ze upece chleba. A protoze byla dobre duse, chtela to naucit i Jenicka a Marenku (tak se jmenovala ona holcicka). Kdyz uz bylo vse pripravene a pec byla dostatecne rozpalena, rekly ji ty nevdecne deticky:„Babicko, vypadas unavene. Posad se tadyhle a odpocin si trosicku.“ Babicka se vdecne posadila a nevsimla si, ze si sedla na velkou lopatu. Mali spratci vyuzili situaci, nebohou babicku vhodili do pece a zabouchli ji dvirka. Pak sebrali ty nejvetsi dobroty dobroty a utekli pryc. Nastesti sel kolem sousedovic Honzicek, ktery slysel divne zvuky z babicciny kuchyne. Pribehl a babicku zachranil. Lide ve vesnici byli touto zpravou velice rozruseni. Chteli ty spratky chytit a dat jim zavyucenou. Babicka ale byla dobra duse. Rekla, ze bozi mlyny melou pomalu, ale jiste, a pozvala vsechny na dobry caj s kolacky. A mela pravdu. Jenickovi i Marence se zkazily uplne vsechny zoubky, protoze si je pravidelne necistili, a vsichni se jim smali po cely zbytek jejich zivotu. Babicka si splnila svuj sen, dostavela si domecek a pokud byste sli nekdy nahodou kolem, urcite by vas take pozvala na nejakou dobrutku.



Healplzak

Za siedmimi GW hradmi a za siedmimi MvP
bojoval proti demonom a proti nemrtvym
jeden dusevne nestabilny exorcista.
Volal sa Magnus.
Brodil sa morom skrvavenych demonov,
pripadne kopcom zafacovanych nemrtvych.
Demoni mu chceli ukradnut dusu,
a nemrtvym slo teda hlavne o ten mozog.
Bojoval takto roky, sam samotny,
a ako ubiehal cas, zistoval, ze mu nieco chyba.
Ze nieco nie je v poriadku.
Preco zrazu zakopava pri svojej sluzbe bohu?
Nevedel na to prist a tak sa rozhodol, ze vyhlada pomoc.
Hladal pomoc u najvyssieho knaza svojho radu,
ale ten mu bol ochotny pomoct iba pod podmienkou,
ze prestane s hromadnym vymietanim a
zacne s nudnym liecenim zranenych hrdninov.
Sice to skusil, ale po jednom incidente, ktory zahrnal
pancier jedneho hrdinu, s integrovanym nemrtvym elementom
a exorcistovov automatickou reakciou na take kacirstvo ….
No, a tak sa rozhodol, ze vyhlada pomoc
…. na druhej strane barikady.
Putoval, ako je to obvykle, dlho, narocne,
cez hory a doly a podobne kulisy.
Az nasiel jednu mocnu carodejnicu.
Ta pred nim utekala cez moria a rieky a podobne kulisy,
lebo poznala jeho povest, hlavne co sa tyka jeho
krutosti voci demonom i nemrtvym.
Jeho odhodlanie ale nakoniec zvitazilo
a dostihol ju na dne strasnej priepasti,
v ktorej az do jeho prichodu zilo vela demonov a nemrtvych.
Zufala carodejnica, zahnana do kuta, padla na kolena
v ocakavani najhorsieho.
Nic sa chvilu nedialo, a tak sa odvazila pootvorit oci.
Zbadala, ze nas mily exorcista podisiel tesne k nej,
vykasal si mnisku kutnu a vytiahol svoj velky, tvrdy
demizon svatenej vody.
Ostriekal ju zo svojim produktom poriadne,
hlavne teda na hlavu
aby mu neklamala a nesetril
a hodil riadnu davku aj na cele telo aby mu neusla.
Sputnana na duchu aj na tele touto tekutinou
hlasno zakvilila: „Ty hrozny netvor! Preco tak trapis
ludi na maine?!“
A on na to zvolal: „Ja musim! Robim totiz quest ….!!!“
Zarazil sa, potriasol hlavou akoby
sa chcel zbavit neviditelnej pavuciny
a mocne zreval: „AHA! Ty si na mna zoslala
kuzlo alternativnej reality!
Vsak ty teraz uvidis moj velky hnev!“
Este raz vytiahol zo zahybov mniskej kutne
svoj velky, hrbolaty a hlavne rucne pouzivany
demizon svatenej vody a zacal ju s nim trieskat po hlave.
Kedze bol, ako sme spominali na zaciatku,
dost dusevne nestabilny, umlatil tuto - urcite zlu a skaredu -
carodejnicu na smrt.
Na to si zo zdesenim uvedomil, ze teraz mu uz nikto
nepovie co mu chyba, co nie je v poriadku ….
Ako tak zamyslene pozeral do zeme, zbadal, ze nema
na jednej teniske zaviazanu snurku.
Zaviazal si ju, a uvedomil si, ze toto bola ta vec
co ho pripravila dusevny pokoj.
Rozviazana snurka na teniske.
A tak to nakoniec vsetko dobre dopadlo.




Chrissie

Pred davnymi casy zili kralovna a kral, kterym se nadorilo krasne devcatko. Usporadali slavnost kam pozvali i 12 sudicek ale na jednou zapomeli. To byla moc zla sudiska, ktera se oddavali take magii. Ta prisla na slavnost i bez pozvani a rekla nad detatkem kletbu: “ve veku 15 let se pichnes o vreteno a umres”. Ale 12ta sudicka, kterea jeste nestihla dat detatku do vinka dar se rozhodla ze kletbu zvrati a rekla: Nezemres ale usnes na 100let. Kral dal proto vsechna vretena spalit. Az Ruzenka vyrostla tak se jednou prochazela hradem, az nasla male dvirka ktera vedla do veze. Vlezla tam a tocitym schodiskem se dostala nahoru, kde nasla starenku jak prede. Dobry den babicko-rekla ruzenka-copak tady delas? Babicka odpovedela: predu. Copak je to za vec, ktera tady tak vesele poskakuje? pta se Ruzenka. Ruzenka chtela taky pristi a tak sahla na vreteno jenze se pichla do prstu a usnula 100letym spankem. Babicka se dabelsky zarehtala a zmizela. Nebyl to totiz nikdo jiny nez zla carodejka-sudicka, ktera ji v detstvi zaklela. Cas od casu prichazeli kralovsti synove,aby ruzenku probudili. Ale kolem hradu vyrostlo ruzove housti, ktere bylo jako zive a kazdeho prince schvatilo a nepustilo. Mnoho princu tam zahynulo bolestnou smrti, dostat se do zamku pres housti bylo nemozne. Po mnoha a mnoha letech prisel do kraje jeden princ slysel, jak si lide vypravy pribeh o ruzence a on se rozhodl, ze se na ni musi podivat. To uz bylo v case, kdy se mela ruzenka probrat ze spanku a tak kdyz princ prisel k ruzovemu housti … To se pred nim rozestoupi a tak ho ruzove kere nechali nezraneneho projit, vystoupal si to do veze a nasel ruzenku. Byla tak krasna, ze ji musel polibit a ten polibek ji probudil a taky cele kralovstvi. Pak sesli spolu dolu a cele kralovstvi se radovalo i kone na dvore vstali a potrasali hlavami, psi vyskocili a vrteli ocasy. Holubi na strese vytahli hlavy spod kridel a pak uleteli do poli, mouchy lezli na stenach, ohen v kuchyni se rozhorel. Kuchari zacali pripravovat hostinu a pak slavili svadbu ruzenky a prince a zili spokojene az do smrti.



Charlene

Bry vecer, dnes nas caka najdlhsia rozpravka, tak snad to vydrzite :)

Kde bolo, tam bolo, bolo jedno kralovstvo a ludia v tom kralovstve boli velmi stastni, lebo im vladol velmi dobry kral. Raz sa ale do tohto kralovstva zatulal zly carodejnik. Vobec vsak tak nevyzeral a ako tak prechadzal krajinou videl stastie inych ludi a zavidel im. Cim dalej kracal, tym viac zavidel a nenavidel krala, ktory to mal na svedomi. Ked prisiel do kralovskeho mesta,dal sa ohlasit u krala ako lekar. Kral ho prijal a postazoval sa na bolave nohy. Zly carodejnik mu namiesal liecivu mast a krala hned prestali nohy boliet. Opytal sa ho: „aku odmenu si ziadas?“ Carodej odpovedal: „Tvoje kralovstvo.“ „To ti dat nemozem“ vravi kral. Carodej vsak zdvihol ruky povedal par slov a premenil sa na krala. Potom zaklial krala na holuba a vyhodil ho von oknom. Ked popoludni zasadol falosny kral na tron, vyhlasil: „Od tejto chvile zakazujem smiech.Koho pristihnu smiat sa, bude uvrhnuty do temnice.“ Ludia sa velmi cudovali tomu prikazu,ale davali si pozor aby ich na verejnosti nevideli smiat sa. Zbrojnosiprechadzajuci mestom nemali koho zavriet. No deti, co sa hrali vonku, nemohli sa nesmiat. A tak ich straze zavreli do zalara. Carodej sa tomu velmi potesil Rodicia sa rozhodli, ze pojdu do hlbokeho lesa za dobrou carodejnicou, aby im poradila. Carodejku si vazili ale sa jej aj bali, lebo vedela viac ako ini ludia. Ked prisli do jej domceka a vyzalovali sa, tato im povedala „Nieco sa stalo s kralom. Niekto ho zaklial do podoby holuba.“ Dam vam carovne proso to dajte vsetkym holubom v meste a najdete svojho krala. Ludia obiehali cele mesto a krmili holuby Nakoniec narazili aj na krala-holuba, ktory hend ako si zobol proso premenil sa na cloveka Isiel za carodejkou do lesa, ktora mu dala zazracny mec a vravi kralov ze musi vyzvat zleho carodeja na suboj. Dobry kral prisiel do palaca a vyzval carodeja na suboj. Na namesti sa strhol velky boj medzi kralom a carodejom, ale dobry kral nakoniec vyhral a carovny mec navzdy znicil zleho carodeja. Kral dal hned otvorit zalar a vsetky deti pustil von a odvtedy cele kralovstvo zilo stastne.



Ikamono

Pohadka o zle, a pozdeji dobre carodejnci
Zila byla jedna carodejnice. A jak uz to byva, bydlela v tajemne chaloupce na samotnem kraji lesa. Carodejnice si spokojene sama zila, nu jak si carodejnice zijou. Jednoho dne nekdo zaklepal na dvere chaloupky. Carodejnice se vskutku udivila, protoze to byl prvni clovek ktery kdy prisel a zaklepal. Carodejnice se tedy zeptala „Kdo tam?“ Ozvalo se „Kdo se pta?“ Carodejnice skredym hlasem odpovedela „Zde bydli carodejnice, zla, skareda a jestli mi hned neodpovis kdo jsi, tak te zakouzlim a zacaruju do zaby!“ „Jsem jenom chudy poutnik, ktery hleda pristresi na dnesni noc.“ „Tak to si hledej, ja jsem zla a ke me domu te nepustim!“ Poutnik se otocil a odesel pryc. Chylilo se k veceru, teplota klesala, vitr silil. Carodejnice lusknutim prstu zapalila ohen v krbu, aby ji nebyla takova zima a sedla si na stolicku. Pricarovala si dymku a pocala z ni pokurovat. V tom si vzpomela na onoho poutnika, ktery ji klepal u dveri. „Ale … vzdyt mu bude zima v noci, co kdyz se nachladi nebo i hur, co kdyz tam zmrzne“ rikala si carodejnice. Kdyz v tom zacal promlouvat v jeji hlave druhy hlas „Ale nebude, jiste si neco nasel, a i kdyby ne, neni to nase vec.“ „Ale je to nase vec, samozrejme ze je, vzdyt jsme ho odmitly“ ozyval se opet prvni hlas. Carodejnice nevedela koho ma poslechnout a jak se ma rozhodnout. Teplota venku klesala stale niz a niz, vitr foukal stale silnejsi a dokonce zacalo snezit a snezilo cim dal tim vic. To carodejnici primelo k rozhodnuti. „Musim jit ven a najit ho, nekde tam mrzne a byla by to moje chyba“ jen to dorekla a uz byla na nohou, oblikala se do kabatu a vysla ven. Ani nemusela dlouho hledat, clovecinu vyciti na mile daleko. Kdyz ho nasla leziciho na zemi, pod hrstkou vetvicek a jehlici. „Pojd, vstavej, muzes zustat u me“ rekla a podala mu ruku. Poutnik ji s radosti prijal a nechaval se vest smerem k chaloupce. Kdyz prisli dovnitr, ohen uz byl pekne rozhorely a prijemne oteploval celou chaloupku. „Jiste musis mit hlad“ rekla carodejnice a luskutim prstu vycarovala na stole tolik jidla, ze by ho bylo na tydny dopredu. „Jen jez“ rekla carodejnice a poutnik se ihned dal do jidla. „Dekuji mnohokrat za vasi pohostinnost“ slusne podekoval a carodejnice mu rekla „Jiste musis byt unaveny. Bez si lehnout.“ a ukazala smerem ke dverim do pokoje. Poutnik byl skutecne unaveny, protoze jen co se polozil na postel usnul a uz jej nebylo mozne probudit. Dalsi rano poutnik jeste jednou za vse carodejnici podekoval a odesel si svou cestou. Carodejnice z chaloupky udelala misto, kde se mohl kdokoli, kdo prave potreboval, najist a prespat. A tak kazdy kdo kdy potreboval a byl hladovy a unaveny prespal prave u nasi carodejnice a pokud je nekdo unaveny ted, tak ma jiste namireno prave tam.



Issac

Cary, mary a fuk! Dnes prichazi pohadka o carodejnickem umeni. Tak si sednete nebo lehnete a pozorne ctete. Nevim jestli je to pohadka, ale ja si myslim, ze ikdyz si vsichni mysli, ze je to pohadka, je to realita. At si kazdy uvazi sam, ale po pribehu. Uz citite tu magickou energii? Pokud ne, tak snad v prubehu pohadky ucitite.

Zrovna zacinal podzim, listi bylo zpadane a uroda sklizena. Byli videt cervanky na obloze, ale lidem pripadaly divne. Byli videt uz patym dnem a byly cim dal tim bliz k vesnici. Lide se bali a vychazeli z domovu jen zridka. Obchodnici nevydelavali a snizovali dobu otevreni svych obchodu. Vsechno se za teh par dni zmenilo. Vse bylo naruby. Po nekolika dalsich dnech se to zastavilo. Ale lide se stale bali vyjit z domovu. Uz vubec nevychazeli. Az jednoho dne museli. Zasoby dochazely a oni zustat doma nemohli. A ted to uvideli. Stali s usty dokoran otevrenych a koukali na clonu vytvorenou z ohne. Uvnitr clony stal muz. Z dalky bylo jiz jasne, ze si neco mumla. Pomalu k nemu sli. A kdyz k nemu dosli muz promluvil „Ve jmenu Duruna. Boha temnoty, tmy a vseho zleho. Pridejte se k nam. Vericim Durunovi. Vlastnikem neuveritelne sily. Prozijte zivot odznova a nakonci poznejte silu vypujcenou Durunem.“ Stichl…. Nikdo netusil o cem mluvi. Kdo je Durun? Buh? Lide byli zvykli uctivat dest, slunce a jine veci, ktere mohli videt. Ale takova sila? Byl to buh? „T-ty jsi buh?“ zeptali se opatrne vesnicane. „Durun! Durun je muj buh! Jeho sila je mnohdy silnejsi nez samotne zaklady ziti. To on je spasitel nasich zivotu. Durune! At tvoji silu pozna kazdy, kdo v tvem jmenu bojuje nebo kazdy, kdo se pokousi zdorovat tvoji sile.“ Vesnicane se po hodinach rozmlouvani s knezem Duruna rozhodli vratit do mesta a rozebrat to s ostatnimi. Rozmlouvali a rozmlouvali a nakonec se rozhodli, ze Durun je buh, Durun je sila, Durun je neco, co si nikdo nedovedl ani predstavit. Kdyz sli muzi a zeny z vesnice za knezem zastavil je zahadny muz. Vypadal jako carodej z Geffenskych vezich. Presne tak, jak se o nich mluvi v legendach „Stujte! To chcete obetovat zivot pro boha, ktery miluje utrpeni, zhoubu a smrt? Grurg sice uz neni za stranu lidi tak jako byval, ale stale se neodvraci od lidi, kteri v nem neztratili viru. Pridejte se k vericim v Grurga!“ Knez v ohni zvolal na carodeje „Jak se opovazujes? At poznas hnev Duruna! Ve jmenu Grurga zhyn! Bydniku jeden! A nevyslovuj to jmeno! Jmeno bydnika, ktery se vykaslal na lidi! To uz je lepsi Rahal, ale Grurg bude trpet a litovat!“ „Durun ti sice propujcil cast svoji bozske sily, ale nikdy nebudes vedet to, co se magove a wizardi uci po staleti! Kdyby jsi vedel to, ze tahle barikada ti bere vic nez dost energie, nikdy bys nezacal urazet wizarda v nejlepsim veku a jeho boha! Storm Gust !!“ Ve chvili, kdy to dorekl se obevila mracna ze kterych zacali hromy v tisicich kapkach bicovat zem kolem kneze. Vychr si pohraval s knezem. Knez se jeste pokusil branit, ale tak, jak rekl carodej, mel malo sily. Z poslednich sil jeste zarval „Ted jsi sice silnejsi, ale ja se vratim a ukazu ti silu Duruna! Teleportation !!“ a byl pryc. Lide neverili svym ocim a ja od doby, co jsem tenhle pribeh slysel uz verim v Duruna nebo Grurga a dokonce jeste v jine bohy, ale jeste jsem se nerozhodl ke kteremu se pridam. A to je konec. Je uz pozde a dam vam radu. Jdete spat a dobrou noc.



Jackal7

Jak se z carodejnice stala kucharka.

Carodejnice Luximira zila na pokraji divokych skal, kam lidská noha nevkrocila. Kdyz bylo Luximire 10 let zemrel jeji tatinek carodej Lux na bolavou nohu. Bolava noha je u carodeju ta nejhorsi nemoc, na kterou ani zadna kouzla neplati. Po smrti tatinka byla maminka Mira tak nestastna, ze snedla prilis mnoho jedovatych pavouku a umrela zalem a na otravu. Mala Luximira byla odkazana sama na sebe a na pomoc ostatnich carodeju a carodejnic. Kazda carodejnice naucila Luximiru neco jineho. Jedna ji naucila znat houby,druha bylinky dalsi koreni a spoustu jinych veci. Carovat se ale Luximira naucila sama. A protoze byla smutna a osamocena mela v sobe jenom zlobu. Jeji jedinou zabavou vylo letat po vesnicich,mestech a skodit lidem. Tu v dobe sklizne spustila krupobiti nebo v lete velka sucha a v zime krute mrazy. Malemu Tonikovi obracela chleba namazanou stranou dolu a Anicce nechala trcet copy vzhuru. Jirince posipala nos stovkama pih a Honzovi nechala odstate usi. Hospodskemu Sladkovi nechala vypenit pivo a pradlence Madlence ukradla vody z reky. Preze sve skozeni nebyla Luximira spokojena. Kdyz mladou carodejnici navstivila jeji nejlepsi teta Kakamila, Luximira si stezovala:at skodim jak skodim,kouzel znam tisice, stejne nemam z niceho radost. Teta ji povdala:Vis Luximiro ,carodejnice nemusi bejt jenom zla, ale muze sva kouzla a znalosti pouzit i k jinym vecem. Tady v pustych skalach te stesti neceka. Bez do sveta a zkus najit co by te bavilo. Luximira nekolik dni premyslela co udelat a nakonec uznala, ze teta ma pravdu. Protoze byla vzdycky ucendliva a pecliva vsechny vedomosti a rady mela zapsane ve velke knize. Vzala svou knihu,uzlicek s nekolika susenymi chrousty, smes carovneho koreny,sedla na jedlove koste a letela do sveta. Obesla nekolik vesnic a okoukala jak to u lidi chodi. Zjistila ze kazdy clovek se zivi nakou praci. Protoze neumela nic jineho nez carovat a dobre varit, zacala shanet misto kucharky. V jedne male podhorske vesnicce hostinsky kucharku potreboval. Luximire povidal:Devce sice si spinave a nehezke, ale ukaz v kuchyni co umis. Umej si ruce,tady mas neco cisteho na sebe a zkus pripravit neco dobreho k jidlu. Luximira se ihned dala do vareni. Kotliky a ohinek bylo neco pro ni. Vytahla svou velkou knihu,pytliky s korenim a zacla. Takovou dobrotu hostinsky jeste nejdl. Luximiru ihned prijal. A tak se stala z carodejnice kucharka.



Kathleen

Dobry vecer deti, hezky si zalezte vsichni do postylek, prikryjte se perinkou a tise poslouchejte Dnesni pohadka bude o zaklete carodejnici V jedne daleke, predaleke zemi zila hodna carodejnice tak dobre, uznavam ze to mi nikdo neuveri Ale trosku sympatie s ni mejte, jenom dela svou praci ne? Zas tolik zleho toho nedela… Nemuze za to, ze ma v popisu prace jezeni malych deti, proklinani studanek a vlastne vseho co ji prijde do cesty, promenovani princu do zab, privolavani bourek a hromobiti, Nu ale mohlo by byt i hur ne? ;) Ale zpatky k pribehu Jednoho hnusneho, tmaveho dne plneho deste si nase carodejnice, rikejme ji treba Magráta,vyrazila na prochazku Sesplhala ze sve chaloupky na capi nozce vyrazila primo za bradavici na nose Cestou sundala par znacek upozornujicich na mocal, sundala zabradli u propasti, rozkopla par hribku rostoucich u cesty A s pocitem dobre vykonane prace se otocila na cestu zpatky domu A spickou carodejnickeho klobouku se zaborila presne do nosu aktivistovi greenpeace, ktery stal primo za ni a netvaril se zrovna moc pratelsky “No toto,co to delate osobo?!?” rozkricel se “Ále,uhni mi z cesty, pro dnesek mam hotovo” prohlasila Magráta a dal si to razovala zpatky domu Ale aktivista greenpeace,rikejme mu treba Pepa, se nenechal odradit A i kdyz Magráta ma svizny krok, I tak se ji drzel v patach “No pockejte pani, co vam ty ubohe houbicky udelaly?Tak stujte prece” Ale mohl se ji dozadovat jak chtel,Magrate to bylo jedno Dorazila k chaloupce,plivla si pod nohy a hned hned do chaloupky Ale Pepan ji furt hulakal do oken,az se nastvala a Nu vsak to znate, k lesu celem, k Ivanovieer, myslim k Pepovi zady Coz ale naseho mileho Pepika samozrejme neodradilo a jelikoz je to kluk cily a svizny, proste si chaloupku obehnul. Cimz ale Magrate vyrazil dech,protoze ji doslo,ze s tim nic nenadela Zkousela na nej poslat par bourkovych mracen, hejno komaru Ale kdyz uz ani stado africke zvere nepomohlo a Pepa si tam dál stál jako by se nechumelilo, (a ze se taky chumelilo, Magráta se jen tak nevzdava) Magráta se rozhodla ridit heslem “Kdyz je nemuzes porazit, tak je donut pridat se na tvoji stranu.” A nez bys rekl svadlena, vychrstla mu na hlavu kybl plnej zbytku z eer,myslim kotlik plny kouzelneho lektvaru, samozrejme O:) A v tu chvíli se stalo neco magického Ani jednoho z nich by to nenapadlo, ale prisel blesk z cisteho nebe oba je poradne prastila najednou se na sebe divali jinyma ocima vystrojila se velka veselka a zili spolu stastne az do smrti (myslim tim do Pepovi smrti,takze moc dlouho ne) A proc o zaklete carodejnici? Ale no tak, blesk z cisteho nebe, co zpusobi tohle? Joo,Magráta není prece jedina carodejnice na svete ;) A mezi carodejnicemi zrovna pratelska atmosfera nepanuje



KociJin

Zatimco Vitek snasel ruzna prikori ve svem zajeti, jeho rodice jednali. Mamincina vzdalena teta znala jednu hodnou carodejnici Plavunu. Slovo dalo slovo a kdyz Plavune rekli, co se stalo, okamzite rekla, ze pomuze. Dlouze premyslela a pak se zacala vyptavat obou rodicu, aby mohla zjistit, zda jim nekdo neunesl syna Vitka, aby se jim tak pomstil. Tatinek ji vypravel, jak se ucastnil vypravy proti zle vile Krutene. Plavuna se radostne placla do cela, rychle ukoncila rozhovor, zavrela se do svetnice a hledala ve svych kouzelnych knihach. Byla uz stara, tak si uz nepamatovala vsechno, ale to, ze mela sama se zlou vilou Krutenou vlastni nevyrizene ucty, to nezapomela nikdy. Nakonec nasla vhodne kouzlo, pozadala o nekolik veci, ktere patrili Vitkovi a zacala carovat. Nebylo to vubec jednoduche kouzlo, bylo potreba provezt slozite a dlouhe zarikavani. Po skonceni zarikavani si Plavuna radostne zamnula kostnate ruce. Nikdy se nedozvime jaka kouzla pouzila, to si kazda carodejnice bedlive strezi, ale co vime jiste je to, ze nasla Vitka, zjistila, ze je zdrav ikdyz ho Krutena tyrala a naseptavala mu ruzne ohavnosti. Hodna carodejnice mela pred davnymi a davnymi casy s Krutenou stejnou ucitelku - carodejnici Muru, to jeste nebyla Krutena tak kruta jako dnes. Plavuna tehdy nebyla tak hodna jako dnes, na obe cekala jejich osudova volba, zda pomahat dobru ci byt sluzkou zla a tmy. Krutena tehdy nasla velmi tajne zapisky sve ucitelky a rozhodla se pouzit je ve svuj prospech. V den, kdy meli byt obe podrobeny zaverecne zkousce pouzila tezke zakleti primo na svoji ucitelku. Muru uveznila v malem stribrnem medailonku a vysala z ni tolik zivotni sily kolik jen bylo mozne. Samam sebe tak posilala a Muru oslabila tak, ze nebyla schopna vyslovit jedine slovo, uvedomit si jednu celistvou myslenku. Zakleti bylo dokanale. Krutena ale zapomela na zakladni poucku, ze na kazde zaklinadlo existuje odeklinadlo, stacilo si jen zapamatovat slova vyrcene zakleti. Vlastne ji to bylo spise jedno, obklopila se hordou nebezpecnych skretu, ktere si rovnez podrobila ruznymi kouzli a zaklinadly. A prave toto se ji stalo osudnym, jeji namyslenost a pycha. Hodna carodejnice Plavuna hledala skoro cely zivot vhodne odeklinadlo, procestovala mnoho dalekych zemi. Navstivila mnoho vehlasnych carodeju, carodejnic. Mluvila s mnoha rodinami hodnych skritku, jejich syna Krutena zaklela a pripoutala tak k sobe. Plavuna pracovala peclive a dlouho, ale vysledek se dostavil. Nakonec nasla velmi slozit a temer zapomenute odeklinadlo, ktere melo zlomit zaklinadlo, ktere Krutena pouzila na starou vedmu Muru. Plavuna rovnez postupne poskladala z mnoha vypovedi zdrcenych rodin skritku cele zneni zaklinadla, jake Krutena pouzivala na skritky. I k tomuto zakleti nasl odeklinadlo, nebylo slozite. Nyni vedela, ze ma vse a je pripravena se Krutene postavit. Potrebovala jen doprovod, musela sve odeklinadlo pronest od vily Kruteny na doslech. I na toto moudra a hodna carodejnice myslela. V jedne daleke zemi zachranila pred jistou smrti draci mlade. Lide jej chteli ubit klacky v lese. Nedalo ji mnoho prace seslat na vsechny kolem kratkou slepotu, to stacilo na zachranu mladete. Mlady drak ji tim byl zavazan svym zivotem a prave jeho pomoc nyni potrebovala. Tajnym signalem jej privola, samo sebou to bylo v noci a daleko od vesnice, aby je nikdo nemohl videt. Protoze draci nemluvi lidskou reci, mluvila s nim telepaticky. Po kratke domluve drak sklonil hlavu, aby mohla nasednout a vzletli. Leteli ani ne hodinu. Drak zacal pomalu a opatrne klesat. Musel byt uplne potichu, protoze tabor Kruteny byl strezen stale i v noci. Plavuna tise pronesla jednoduche zaklinadlo a v severni casti tabora zacalo horet. Skritci se snazili h drevene opevneni hasit, ale protoze to nebyl obycejny ohen, nedarilo se jim to. Zacali u toho hlasite nadavat a laterit. Jejich krik vzbudi dalsi skrety a kdyz byl hluk opravdu veliky, vzbudil i Krutenu. Kdyz zjistila, co se deje, myslela si nejprve, ze za to muze nektery se skr proto jim zacala hlasite spilat. Nyni byl drak jen par metru nad zemi a Plavuna mohla konecne pronest sve pripravene odeklinadlo. Kdyz domluvila, vsechno utichlo. Nejprve promena zasahla skritky. S vykulenyma ocima pozorovali jeden druheho navzajem a nechapali kde to vlastne jsou a co tady delaji. Krutena padla na kolena a nemohla popadnout dech. Medailonek na jejim krku praskl a rozpadl se na prach. Vedle Kruteny stala carodejka Mura, byla trochu nesva a vypadala vycerpane. Krutena byla potrestana ztratou kouzelne moci a ukradena zivotni sila se vratila carodejce Mure. Krutena vse zapomela, naraz neumela cist ani psat a zapomela lidem i skodit. Mura se ji ujala. Plavuna pak vsem skritkum vysvetlila co se stalo a pozadala je, aby osvobodili Vitka a dalsi chlapce, ktere Krutena drzela v drevenych klecich. Protoze Krutena mela spize plne jidla, vsichni se najedli a cekali na rano. Rano bylo plne statsneho shledani, pro chlapce si toti prisli jejich tatinkove a odvedli je zpatky domu. A to je konec pohadky.



Korek

Zila raz davno jedna carodejnice jmenem Marsenie tato carodejnice se vyznacovala velkou hlouposti byla hnusna a dosti pachla :/ Ale pan buh miluje vsechny sve deti… Marsenie mela za sveho sluhu tupeho trola jmenem Troland … Ten uz od mala snil o tom ze jednou bude hezky a bohaty sni se ale bohuzel neplni vzdy, zivot je svine Troland se jednou rozhodl ze pujde do lesa se vycu…na drevo no cestou zabloudil. Moc rozumu nepobral Hluboko v lese potkal neco maleho, divneho a kulateho byl to kouzelny skritek jmenem Micek Troland nejdrvi nevedel jestli onoho skritka zbit nebo pozrit Micek vsak zachoval rozvahu a strcil mu prsty do nosu to Trolanda tak vyvedlo z rovnovahy ze od te doby do dnes mluvi divne Jako by mnel prsty v nose :/ Avsak Micek pote co takto spacifikoval Trolanda usedl ke stromu a pustil se do vypraveni sveho pribehu o tom jak byl vyhnan ze sve rod ne vesnice hluboko v horach Nemusim vam rikat ze Troland prestal davat pozor uz pri „Kdysi davno“ Tak se Micek vykecal do vetru a nastalo ticho Pochopil ze Troland evidentne neposlouchal a tak mu rekl ze kdyz ho dovede zpatky do jeho vesnice splni mu prani Vsak oskliva carodejnice Marsenie a jeji zbloudile oko. Opravdu ji obcas vypadlo oko a toulalo se samo. Na to prisla a rozhodla se sledovat Trolanda a Micka aby tak znicila vesnici skritku ktery ji chodili do sadu trhat „travu“ a nicili ji tak biznis v tom se tam ukazal i Kaho jakozto grammar nazi a Korek mu odkazuje aby byl tiho Takze jak si to Troland s Mickem prihasili k vesnici Troland zahlasil asi tu nejinteligentnejsi vetu sveho zivota. „Troland ma hlad.“ Rikam…nebyl to zrovna genius… Tak se oba dostali do vesnice kde Micka moc hezky neprivitali Kdo by taky jo kdyz mel sebou trolla Marsenie jenz celou dobu ty dva sledovala se nahle zjevila a zacal se obrovskej bal. Vsichni tancili a pili a tak… Nevim proc to delali jen sem stratil nit pribehu a hraju to do outu Kdyz prislo rano a vsechny trapila bolest hlavy, Trolanda nepochopitelne i bolest zadku. Netusil jak je to mozne ale vzbudil se dost blizko skritka jmenem Korek. Marseniee se rozhodla ze to byl dost velkej trest a v obrovskym vybuchu smichu se pobrala dom. Micek se nevratil do vesnice, Troland rozumu nepobral. Zato si vzal Korka a zili spolu stastne az do smrti.



Little Punki

V jedne drevene polorozpadle chaloupce, na drevene noze, zila jedna velice oskliva jezibaba. Na nose mela bradavici jako hrom, vlasy rozcuchane, nos spicaty, drapy spinave, obleceni otrhane, v chaloupce neporadek, ze by se jeden lekl. Zila v barabizne s ruznou haveti. Po podlaze se plazili hadi, po stole lezly krysy, ze stropu viseli netopyri a na hrbu ji lezel velky cerny kocour. Kuchtila tam, v tom svem doupeti, ruzne cary mary, az se z chaloupky kolikrat valil dym, ktery i vylekal zviratka, ktera se pasla na nedaleke mytine. Jednoho dne, zrovna kdyz jezibaba resila svoje nove vymakane kouzlo, na tu drevenou nohu kdosi zatukal. Jezibaba rozzlobene otevrela a zirala na dve male deti. „Co tu chcete?“, spustila na ne osklive. „Zabloudily jsme, nevime, kudy domu a mame hrozny hlad,“ zadonily deti Tu se jezibabe zacaly sbihat sliny na jazyku a uz si na ubohe deti brousila sve osklive cerne zubiska. „Jen pojdte dal,“ zvala je a tak deti bez vahani vylezly po zebriku nahoru do chaloupky. Uvnitr bylo krasne teplo a vonelo to tam, coz se tak casto nestavalo. Nejspis to bylo prave tim novym lektvarem, co ji zurive bublal v kotliku na kamnech. Jezibaba zapalila ohen v krbu a uvarila detem caj. Nasypala do nej ruzne bylinky, aby deti uspala a pak mela v planu nalozit je v omacce a hodit je do pece. Sama si na to chystala take salek caje, ale v te rychlosti to nejak popletla a nasypala si do caje take bylinky na spani. A tak za chvili uz v chaloupce deti tise oddechovaly a spokojene spaly a babizna chrapala jako kdyz drivi reze. Kdyz cary pominuly a kouzla prestala pusobit, pomalu zacali vsichni otevirat oci. Detem v tu chvili doslo, co je jezibaba zac a ze to neni zadna hodna babicka, proto se na ni vrhly a zacaly do ni busit hlava nehlava tim co zrovna popadly. Vedely, ze je chtela sezrat a to se jim vubec nelibilo. Jezibaba pred nimi chtela prchnout rychle se natahovala pro sve letajici koste, ale protoze dvere nebyly uplne otevrene, zavadila o ne a koste se rozlamalo na trisky. „Sakra,“ zaklela. „A mam po letajicim kosteti, ted abych na stara kolena chodila pesky.“ A protoze deti ji chtely porad mlatit, rychle sesplhala po schodech z chaloupky a utikala lesem, po svych, daleko od nich. Chudak koste zustalo lezet rozlamane na kousky v chaloupce. A deti? Ty se vydaly smerem domu a zviratka jim ukazovala cestu.



mirinko

Kde bolo tam bola, bola raz jedna carodejnica, ktora sa snazila pomahat kazdemu kto ju poznal. Vela ludi ju malo velmi rado, ale tak nasli sa aj ludia, ktori jej priali smrt. Jedneho dna prisiel za nou Ivan, jeden z tych, ktory sa jej snazil uskodit. Vymyslel si, ze potrebuje pomoc a ze ci by mu carodejnica nemohla pomoct. Carodejnica samozrejme pomoct chcela, ale to este nevedela ze je to pasca. V tom na nu skocila desat chlapov a zneskodnili ju. Carodejnica prosila nech ju pustia, ale oni ju nepustili. Vraveli jej ze je carodejnica a ze ju upalia aby oslobodili jej dusu. Zajali ju a povedali, ze rano ju upalia na hranici. Medzitym ju prisiel navsitit do jej domceka jej najlepsi kamarat Ignac a ked tam nebola tak pochopil ze sa nieco stalo a isiel ju hladat. Vo svojej dedinke si zohnal par priatelov, ktori mu pomohli ist hladat. A tak ako jedna druzina chodili po lese a pytali sa okolo iducich ci o niecom nevedia. Jeden z nahodnych okolo iducich im povedal, ze ju zajali a odniesli to ich skryse. Nevahali a rozdelili sa aby ju nasli. A nakoniec ju nasli. Bola ukryta v strede lesa. Druzina v noci obkolesila ukryt a zneskodnili protvnikov a vyslobodili carodejnicu. Carodejnica im bola nesmierne vdacna a slubila, ze kazdemu z nich splni jedno zelanie. Kazdy si prial iba Ignac si nic nezelal. Carodejnica sa ho pytala ze preco, ale on povedal ze vy este uvidite preco som si nic neprial. A aj sa tak stalo z nicoho nic sa carodejnica premenila na zabu. Ignac nevahal chytil zabu a bezal s nou k najblizsiemu mociaru a tam ju pustil a povedal „pockaj tu carodejnicka moja, ja sa po teba vratim“ a utekal navstivit Izoldu, najstarsiu carodejnicu na svete. A pytal si od nej radu, ze ako premeni carodejnicu do ludskej podoby. Carodejnica izolda mu poradila, avsak ho upozornila: „premenit ju mozes, ale ak ju premenis tak pride o svoje magicke schopnosti“. Ale to Ignaca neodradilo siel ju vyslobodit a aj sa tak stalo. Carodejnica sa premenila spat do ludskej podoby ale citila sa divne. „Carodejnicka moja, uz nemate magicke schopnosti“ povedal Ignac, „ale poznam sposob ako vam ich mozem vratit spat“ dopovedal nadsene. V tom si carodejnica spomenula, ze ignac ma u nej este jedno prianie. A ano, prial si , aby mala carodejnica spat svoje magicke schopnosti. A aj sa tak stalo. Carodejnica ignacovi pekne podakovala a utiahla sa do svojho domceku. Potom tam prisiel za nou Ignac aby ju poziadal o ruku. Carodejnica samozrejme suhlasila a do tyzdna bola svadba. A ziju spolu stastne az dodnes.



Morgie Andy de Claire

Byla nebyla jedna mala smokie. A nebyla to jen tak obycejna smokie. Byla to carodejka, kterou jeji sestra, zla carodejnice promenila v smokie. Protoze ji zavidela snoubence. Navic ji zacarovala tak, ze nemohla sama od sebe mluvit. Mohla jen odpovidat, kdyz se ji nekdo na neco zeptal. A to byl docela problem, nikdo se ji na nic neptal, protoze ji ta carodejnice zahidovala a smokie nedokazala odhidnout. Navic nemohla pouzit zadny kouzlo protoze, kouzla se musi vyslovit. No prvne nejakou dobu cekala, jestli si nekdo nebude povidat se vzduche, ze by mu pak mohla odpovedet. Ale to lidi vetsinou nedelaji. Pak dostala napad. Musi najit misto, kde se pouziva ruwach. Tak si to smokie namirila rovnou na GWcka do hradu. Ktery vlastnila gilda jejiho snoubence a tak se ho vydala hledat. Primo za druhym warpem ho nasla. Dokonce zrovna pouzival ruwach. Tak do nej vbehla a za nedlouho pred priestem stala v cele sve krase. Pocitila vitezoslavny pocit. Jenze o par vterin pozdeji uz se tak slavne necitila. Brali ji za nepritele a tak ji mlatili. Nastesti se priestovi nad smokie zzelelo, zakricel na ostatni, ze videl bezet stalkera k empu a ze se se smokie vyporada sam. Schoval ji do vajicka, ze pozdeji zjisti kde se vzala v hrade. Jenze na ni nejak zapomnel. Az kdyz o nekolik tydnu pozdeji uklizel kafru, vsiml si vajicka a protoze tam mel navic inkubator, tak si ji vylíhl, ale bral ji jako nejaky zvire, moc si ji nevsimal. Dokonce ji ani nekrmi, ale nastesti si jidlo dokazala obstarat sama. A nosil ji jenom proto ze si ho kvuli smokie vic vsimaly zensky. Coz smokie strasne stvalo. Byl to prece jeji snoubenec!! Nastesti ze alespon jeji zakernou sestricku nechtel No a tak uz mel smokie nekolik mesicu, kdyz o ni jednou vecer zakopl. Stasne se rozkricel, ze co mi sakra lezes pod nohy zatracena smokie. Carodejka tak dostala poprvy v tele smoki prilezitost s nim mluvit, protoze to bylo poprve co ji oslovil. Z toho mela takovou radost ze si skoro nevsimala toho jeho tonu a toho sakra a zatracena a aji celkem zapomnela na ty vsechny zensky. Rekla: ja se ti nepletu pod nohy, to tobe se pletou nohy jak des z hospody. On na ni zacal zirat, ze coze smokie a mluvi? Rekl si ze toho prece jenom moc vypil a sel spat. Rano se vzbudil, jenze porad si pamatoval ze na nej mluvila smokie. Zkusil ji rict dobre rano, ona odpovedela, tobe taky dobre rano. Priest vytrestil oci, pak je zavrel a znovu otevrel, rekl si to se mi jen zdalo, pak jeste mockrat zaviral a oteviral oci, ale nakonec se s tim smiril. Zacal si se smokie povidat i kdyz mu to prislo divny, ze si povida zrovna se zviretem, jenze se od ni nedokazal odtrhnout. Postupem casu si se smokie povidal vic a vic, nenechaval ji uz nikdy doma samotnou. Drzel si ji pri sobe na kazdym kroku a dokonce ji zacal kupovat jidlo a pratele se mu zacali smat, ze je do smokie zamilovany. On jim to vyvracel, ale pak o tom zacal premyslet a zacalo mu to pripadat uz ne uplne nemozne. Jenze kdyz o tom premyslel jeste vic tak mu prislo, ze se musel zblaznit. Tak se zacal smokie stranit. Jenze carodejka se do priesta zamilovala znovu a opravdu… a vubec ji to neprislo divny a ani trosku nemozny. Jenze se ji nikdy nezeptal jak se jmenuje a tak nemela mu jak rict, ze driv byli zasnoubeni. A tak i kdyz se on od ni odtrhaval ona za nim chodila, prosila ho aby s ni byl, on ji odstrkaval a rval, ze on je clovek a ze muze milovat jen cloveka, na to smokie sklopila oci a rekla: ja taky kdysi byvala clovek. On se ji zacal vyptavat a tak mu vysvetlila vse co se stalo. Priest ji slibil, ze prijde na zpusob jak ji vratit zase zpatky jeji telo a ze pak se konecne vezmou. Ve dne v noci cetl ruzne magicke knizky, obchazel mastickare. Ptal se carodejky, co ma delat ale ona prohlasila, ze mu to nemuze rict, ze by moc riskoval. Presto ji prosil, jak mohl, ale carodejka ho mela moc rada na to aby mu neco prozradila. Jednou si tak vzdychl, skoda ze nejsi zaba to bych vedel co delat. Pak tak premyslel a povida no i kdyz bych to mohl zkusit, pusu sem ti jeste nikdy nedaval,ale ona ho kousla a utikala pryc. No sice to byla sikovna smokie, ale doktor byl rychlejsi, taky mel increase agi.. chytil ji a zacal spulit rty. Ona se zacala cukat a priznala mu - S tou pusou mas pravdu… mohla by me vysvobodit.. ale jen pusa z pravy lasky. On na to rekl ze ji miluje a ze si tim je jisty, ale ona ho dal presvedcovala. Vysvetlila mu ze pusa od nekoho kdo ji opravdu nemiluje, by mohla znicit oba. Jenze doktor byl proste neoblomny, pritiskl svoje rty na smokiiny, pak se zablesklo, blesk procisl oblohu a hrom otrasl zemi. Pak uz tam nestala jedna smookie, ale staly tam dve. Kdyz to smokie uvidela rekla: asi bysme meli byt jen kamaradi, kdybys me opravdu miloval uz bysme smokie nebyli a on se strasne nastval. Zacal na ni rvat smokiecim jazykem ze ho proklela, protoze je carodejnice a ze uz ji nikdy nechce videt. Pak utekl, smokie na nej cekala mesice, ale nevratil se.. Nakonec to cekani vzdala uz nemohla zustat v priestove dome, protoze ji ho kazdy kout pripominal. A tak odesla stesti hledat jinam.



Nella

Za sedmero horami a sedmero rekami, kdysi dávno pred davnymi a davnymi casy zili byli v jedne lesni chaloupce chudi rodice. Dlooooouho a dloooouho nemeli zadne deti, az z nenadani se jim na rodila dvojcata. Tato radostna zprava se dostala k jedne zle, skarede, zlomyslne a neprejicne carodejnici. Jmenovala se Xara. Byla to takova oskliva, stara, prihrbla babizna ve spinavych otrhanych hadrech a jak uz to byva samozrejme s bradavici na nose. Tato Xara zila v takove vetrem otrhane, chatrne chysi, ktera vypadala, ze kazdou chvili spadne. A jak uz jsem zminila prave tato skareda baba jaga se dozvedela o stesti cerstvych rodicu anad touto zpravou mohla puknout zlobou, ponevadz kdysi davno milovala otce dvojcat. Okamzite se ji v hlave zacali objevovat skodolibe myslenky - prvni, ze jim podpali dum a rodice budou muset jit s detmi o zebrote, druha, ze rodice uhrane a z deti budou sirotci a ten treti napad se Xare zdal nejpovedenejsi. Vymyslela si totiz, ze rodicum unese jedno dite- syna Alexandra a dceru Helenku jim necha, tudiz jejich rod vymre po preslici jak se tehdy rikalo. Hned tu noc, kdy ji prisla tato hruzna myslenka svuj napad zrealizovala. Vkradla o pulnoci, kdyz vsichni tvrde spali do domu rodicu a opravdu maleho Sasu ukradla. Rano, kdyz rodice videli, co se stalo - jako by jim srdce probodl chlad, vsude synka hledali na moznych i nemoznych mistech bohuzel ale marne, nikde ho nenasli. Dlouho truchlili, ale zivot musel jit dal i bez Alexandra museli se postarat aspon o Helenku. Ponevadz i tehdy bylo penez potreba, musel jit otec do mesta prodavat uhli. Ve meste mel nekolik pratel a tem si postezoval, jaka tragedie jeho a manzelku potkala. Vsichni ho litovali, ale nikdo mu vsak pomoci a ani poradit nedovedl. Az asi po mesici prisel jeden z pratel na to, ze kdesi v sousedni zemi zije jedna hodna carodejka, ktera by snad nestastnym rodicum dokazala nejakym zpusobem pomoci. Proto uhlir nevahal, okamzite spechal za manzelkou a vse ji povedel. I kdyz manzelka mela obavy, souhlasila s tim, ze se uhlir vyda hledat carodejku. Bez zbytecneho zdrzovani se tedy vydal na dlouhou cestu. Po nejakem case opravdu hodnou a dobrotivou carodejku nasel. Ani ji nemusel rikat svoji prosbu-sama mu rekla, ze vi, co ho privadi a ze mu dokaze pomoci. Prozradila uhliri, kde se jeho synek nachazi a co ma udelat, aby ho ziskal zpet. Otec, s velkou nadeji se tedy vydal zpet a za nedlouho barabiznu baby jagy nasel. Bez sebe mensiho zavahani vtrhl do chatrce a udelal presne to, co mu hodna carodejka poradila. Zasahnul zlou babiznu kouzelnym proutkem od carodejky primo do srdce. Ponevadz byl proutek ocarovany kouzlem lasky, kterou baba davno neznala ,vysel z tohoto proutku oslnujici zablesk a zla baba jaga se roplynula na dym. Otec bez vahani vzal sveho syna, ktery lezel ve spinavem uhlaku a rychle pospichal domu za manzelkou a Helenkou. Po prichodu uhlire do chalupy zase zavladla v teto rodine radost a pohoda. Po case se s obou deti stali slusni a poctivi lide, kteri delali svym rodicum jenom a jenom radost.



Nick1

Byla jedna vesnicka, Temna vesnice ani tak temna nebyla ale rikalo se ji tak protoze ji napadaly zle carodejnice. tech carodejnic bylo celkem 5 a magicky nejsilnejsi znich byla Borata druha byla Kill treti Bill,ctvrta Bathory, pata nejslabsi a nejhodnejsi samozrejme nejkrasnejsi Landa. A jejich bojovej pokrik: Muhaha!! Muhaha!!. Vte vesnici bylo stejne docela dost obcanu i prez terrorizovani carodejnic. Vzdy kolem 20:00 a 24:00 hodin, obcane slyseli vdali Muhaha!! Muhaha!!. Ten Den meli carodejnice v umyslu unest nake deti, ale landa byla proti… Landa nane: Proc budem unaset amel nevinne deti?! Borata nani: protoze mam hlad!! a ticho bud nebo nebudes mit vecer :P a ozvala se dalsi carodejka, Killa rekla: notak Landa at si ji Broskvine a my budem mit chutne Batolata. Borata: Yeah!!, vyborny napad. Tak Landa se potichu odebrala od letici skupiny. A letela co nejrchlji do vesnice varovat,at si schovaj deti… Lide ji ale nechtely verit no precy kazda carodejnice nejradeji lhala. Ale jedna zena ji verila,tak rychle utikala schovat sve deti. Ostatni lide je nechaly at si hrajou a neschovavaly je. A najednou prileteli ostatni carodejky, vytasily hulky a at jim okamzite daj sve deti jinak otocej jejich vesn vesnici vzhuru nohama a lide puslusne jim je vydali az na zenu co Lande verila. tak carodejky leteli domu spokojene ze budou mit hostinu uz strouhali mrkve,cibulle a okurky. deti daly do klece a jak byli zaujati strouhanim a krajenim, tak si nevsimli ze landa bere deti pryc. kdyz landa je vsechny naskladala do pytle a startovala koste, tak si jijedna carodejka Bill vsimla.. tak Landa rychle letela do vsecnice ale byla domluvena s jednou zenou at tam na ty zle 4 carodejky udela past ktera je uz navzdy vymaze ztohoto sveta. tak landa pristala ve vsenici a cekala na carodejky. kdyz prilitavali s pristavali BUM!! ozvala se velka rana na carodejky spadla obrovska lavina kameni :D ktera je shodila dolu zutesu a zasypali na morskem dne tak jim Landa vratila deti, a zila tam snima na az do smrti. :) uz strouhali mrkve,cibulle a okurky. deti daly do klece :DDDD a jak byli zaujati strouhanim a krajenim , tak si nevsimli ze landa bere deti pryc. kdyz landa je vsechny naskladala do pytle a startovala koste, tak si jijedna carodejka Bill vsimla.. tak Landa rychle letela do vsecnice ale byla domluvena s jednou zenou at tam na ty zle 4 carodejky udela past ktera je uz navzdy vymaze ztohoto sveta. tak landa pristala ve vsenici a cekala na carodejky. kdyz prilitavali s pristavali BUM!! ozvala se velka rana na carodejky spadla obrovska lavina kameni ktera je shodila dolu zutesu a zasypali na morskem dne kaaamo prestan uz spamovat , jedna pohadka netrva hodinu a pul ;) :D tak jim Landa vratila deti, a zila tam snima na az do smrti.



Orkenzo

Dnes vam budu vypravet o carodejce Lucifre a carodeji Holdowrena. Lucifre byla v poslednim rocniku skoly talentovanych carodeju. Vzdy si prala umet vsechny kouzla vesmiru. Byla jedna z mala co verila na miliony zemi ve vesmiru. Jednoho dne bylo videt rude svetlo mirici z nebe do nedaleke vesnice. Byla uz noc, a tak se rozhodla vyrazit az dalsi den. Dalsi den nemela moc casu a tak se nedostala do vesnice. Na vesnici uplne zapomela. Po tydnu si vzpomela a kdyz mela zrona cas nevahala. Dosla do vesnice, ktera vypadala uplne jinak nez minule. Uprostred na namesti byla vyvysenina, kde sedel mlady muz v robe. Uplne kazdy ho uznaval. Lucifre nechapala co si o nem ma myslet. Zjistila, ze si o nem mysli ve vesnici, ze je buh. Pry dokaze veci, ktere nikdo jiny. Domluvila si s nim schuzku. Treba to jsou jenom kouzla a toho by mohla vyuzit. Zpratelila se s nim, Holdowren se jmenoval. Slibil ji, ze ji nauci kouzla a ze budou spolecne neporazitelni. Souhlasila a Holdowren ji zacal ucit. Po urcitem case ji rekl, ze pochazi z jine planety. Vedela, ze je kouzlem prevtelen sem, kde je prilis mocny. Lucifre zacinala byt lepsi carodejka nez jeji ucitele. Ale, na vsem dobrem bylo i neco spatneho. Ti co se mu nelibili, zili ve vyhnanstvi. Kazdy ho musel uctivat. Jednou ji to nekdo rekl a ona zjistila, ze jeji mysl byla zaslepena. Ted to vsechno vydela. Necekala a bezela za Holdowrenem. Rekla mu, ze musi odejit, ze tohle nejde. Holdewren, ze zacatku nechapal, ale potom pochopil. Vzdat se moci a vratit se tam, kde jsou sobe rovni? Nechtel odejit. Lucifre ho premlouvala, ale Holdewren nechtel. Napadla ji jedna moznost. Premyslela o ni cele noci, ale on ji naucil vse. Nemela navybranou a tak se pripravila do sve nejlepsi roby a sla za nim. Nechapal proc prysla, ale rekla mu: “priprav se na bitvu.” Nechapal, ale pripravil se. “Prosim, musis odejit. Vrat se.” “Ne! Tu mam vsechno! Proc bych to delal” odpovedel. “Tak promin. Carodeji nemam jinou moznost! Holdowrene vyzivam te na kouzelnicky zapas!” To necekal. Vedel, ze kdyz prohraje bude zpet na svoji planete. Nejvetsi kouzelnicke bitvy, z kterych jedna byla pred nima. “Dobra” rekl smutne. Postavili se na kopec a magicky osvetlili celou plan. Holdowren zautocil prvni a vyslal smerem k ni blesk. Lucifre vykouzlila jedno z obranych zaklinadel a zastavila jej. Necekala ani sekundu a vyslala ohen smerem k carodeji. Carodej v tu chvili vysila dalsi blesk. Carodej se nemuze branit, kdyz vykouzli a proto ho ozeha vlna ohne. Lucifre je na tom stejne, ale pred bleskem uskakuje. Carodej vyvolava vychrici a carodejka je zranena. Unavene lezi a premysli jak dal, ale Carodej pokracuje. Vysila ohen, ktery ozeha carodejku. Carodejka prohrava. Carodej promluvil: “Promin” a vyvolava zaverecne kouzlo. Ohniva obrovska vlna smeruje primo k ni. Blizi se! Lucifre ma posledni zoufaly napad. “Jeste neni konec!” krici. Vyvolava vetrny vir. Vir projizdi ohnem, ktery nabira a ohnivy vir jede k carodeji. Carodej uz nemuze utect. Je zasazen. V tu chvili vyleta duch carodeje. “Sbohem” je jedine slovo ktere z ni vyslo. Carodej zmizel a na miste se objevil vydeseny sedlak. Carodejka se vydala do Geffenu, ale tam uz vsechno znali. Poprosila aby ji byla vymazana pamet za posledni dny. Nechali ji vedomosti toho co se stalo, ale kouzla nechtela. Tahle kouzla tu nepatri! Je konec. Lucifre nejznamejsi carodejka v zemi jde dodelat zkousky, ktere hrave zvladla a ted putuje po okolnich zemich Rune-midgardu. A ted uz kazdy v zemi veri na jiny zivot ve vzdalenem vesmiru…



Odry

Kdysi davno zila jedna carodejnice,ktera se jmenovala Bibi. Zila v jeskyni coz nebyva moc zvykem. A nejenze bydlela se svym cernym kocourkem Ronem, ale zila take se svou starsi sestrou Grace. Bibi byla jeste mlada carodejka. Mela cerstvym sestnact let. Grace byla o neco starsi a take o dost zkusenejsi. Kdyz byli obe jeste male proklel je jeden mistni cernokneznik. Proto se oboum sestram cely zivot nic poradne nedarilo. Neni divu,kdyz se snazili pomahat,vzdy to koncilo katastrofalne. Cely zivot jeden trapas za druhym a hodne moc nezdaru. Proto se jednoho dne mala carodejka Bibi uvedomila, ze takhle to dal proste nejde.. Vzala svuj rozum do hrsti a povedela Grace,ze ma plan jak tuto prastarou kletbu zlomit. Plan se skladal z toho,ze obe sestry umichaji prastary lektvar,ktery je kletby zbavi. A k tomu vymysli par zarikavajicich formuli. Proto sestry carodejky nevahali a bezeli pri mesicku nasbirat par bylin,ktere pridaji do lektvaru. Bibi sla v jejich domecku v jeskyni najit neake drahe kameny ,aby kouzlo bylo jeste ucinejsi. Kdyz meli vsecky potrebne suroviny nachystane dali se do dila. Vzali stary hmozdirek a bylinky v nem rozdrtili, pote je pridaly do stare drevene misky a pridali med. Nakonec jen pronesli par kouzelnych slov a cekali co se stane. Po par hodinach marneho cekani dosli k nazoru,ze kouzlo bylo velice slabe a musi vymyslet neco jineho. Proto se rozhodli cernokneznika navstivit v jeho letnim sidle na Kanarskych ostrovech. Bylo to od jejich jeskyne na tisice kilometru a jesre prez more. Ale nemohli dlouho cekat. Potrebovali se zbavit te strasidelne kletby. Proto uhaneli do lesa co jim nohy stacili. Zacali sbirat tenke,seschle vetvicky stromu, aby si z nich mohli udelat koste a letet za cernokneznikem Pfedem. Kdyz meli kostata hozova tak se vydali na dlouhou, nebezpecnou cestu na Kanary. Kdyz konecne dorazili na ono temne misto s cernym nehezkym palacem dostali strach. Nakonec strach prekonali a vstoupili dovnitr, aby nasli Pfeda. Cernokneznik Pfed lezel zestarly a unaveny v posteli a sluzky mu nosili jidlo. Kdyz uvidel,ze tyto dve male carodejky meli tu drzost vstoupit, zamrzelo ho u srdce. Vyslechl jejich prosby o zruseni kletby. A rozhodl se,ze kdyz mu prokazou malou laskavost, tak je te stare kletby zprosti. Naridil jim, at vyhledaji jeho starou matku, ktera zije v Rusku a rada pry popiji. Carodejky nevahali a rozleteli se za matkou Pfeda. Kdyz ji nasli vypovedeli ji,ze jeji syn je uz stary a zeslably a ze by ji chtel jeste videt. Matka souhlasila a vratila se spolu s Bibi a Grace do letniho sidla na Kanarach. Pfed holcinam podekoval a zprostil je kletby. A od te doby se mladym carodejkam vsecko dari.



Pasi

Byl, nebyl za devatenáctero návrší a osmero kopečky jeden pivovar, ale nebyl to obyčejný pivovar, byl to kouzelný pivovar, kde se vyráběli ty nejlahodnější piva, pro ty nejnáročnější pohádkové bytosti. A jeho majitelkou nemohla být nikdo jiný než čarodějnice Chmelinice. Chmelinice měla se svým pivovarem neobyčejný věhlas. Všichni od ní odebírali po sudech, ať už to byla čarodějnice Žízeň nebo skřítek Štamprdle se svými společnicemi Hruškovičkou a Slivovičkou. Každému ihned zachutnalo i když to byl třeba zapřisáhlý skřítek Mariňák nebo mezi všemi známý znalec piva hejkal Pilsnerák. Mnoho a mnoho redaktorů z tak uznávaných novin jako jsou Blesková drbna nebo Muž a alkohol se snažilo dostat z čarodějnice tajemství jejich receptů. Čarodějnice se však vždy podařilo odolat jejich nátlaku. Jednoho dne se proto redaktoři novin Bleskové drbny usnesli na tom, že nabídnou finanční odměnu tomu, kdo zjistí tajemství Chmelinice úspěchu. Další den na to už od rána okupovalo pivovar mnoho zvědavců a snaživců s teleskopickými fotoaparáty a různými odposlouchávacími zařízení cely pivovar ve snaze zjistit tajemství a dostat odměnu od novin. To však čarodějnice tak dopálilo, že nechala posílit zabezpečení celého pivovaru a to tím způsobem, že nechala vystavět elektrický plot a za ním nastražila pivní miny na které jakmile někdo šlápl, tak dostal takovou dávku alkoholu, že už se nezmohl na nic jiného než padnout k zemi. A jako poslední najala profesionální ostrahu, která na vše dohlížela. Našlo se pár odvážlivců, kteří se stáli hnali za odměnou, ale žádný z nich se nedostal dál než k pivním minám, jejichž efekt byl tak silný, že odvážlivce vozili rovnou do protialkoholní léčebny. Tak bylo tajemství úspěchu prozatím uchráněno. Jenže jednoho dne si koupil noviny Emílek Všudybílek a ten si řekl, že zkusí štěstí a půjde na pivovar. Tak nasedl na šalinu, která jezdila přímo před pivovar a uviděl jak zrovna odvážejí jednoho nešťastníka, který šlápl na pivní minu. Tak se Emílek na chvíli zamyslel, následně nasedl znovu na šalinu a jel rovnou do hospody U dvou půllitrů. Tam znal jednoho borce, který už byl v hospodě víc než doma, jmenoval se tuším Pijan Násoska. Emílek byl atk mazaný, že se s Pijanem vsadil, že ho dokáže opít. Tomu se Pijan na celou hospodu zasmál a sázku přijal. Emílek zavedl Pijana před pivovar. Spolu pak přelstili hlídače a ocitli se před minami. V tu chvíli Emílek postavil Pijana před sebe a šli přímo za nosem. Pijan pohlcoval pivní miny jak malé desítky a když se ocitli před okny pivovaru, uviděli něco tak hrozného, že vzali nohy na ramena a oba utíkali pryč, viděli totiž Chmelnici jak přidává tajnou přísadu. Druhý den na to Emílek přestal být zvědavý a nikomu nic neřekl, Pijan z toho co viděl dostal takové trauma, že na alkohol už ani nesáhl a za ušetřené peníze podnikl cestu kolem světa a tajemství čarodějnice zůstalo nadále utajeno, ale čert ví, co ti dva onehdy vlastně viděli.



Pepinka

Na konci hlubokeho lesa byla stara polorozpadla chaloupka. V chaloupce bydleli 2 chudi lide. Byl to drevorubec a jeho zena svadlenka. Dlouho si prali mit dite, az ze zoufalstvi poprosili lesni vilu o radu. Ta jim poradila, ze pri letnim uplnku maji nasbirat modre kviti co roste pod nejvyssi jedli hlubokeho lesa. I poslechli. Zanedlouho se jim v kolibce stastne usmivalo male robatko. Dali ji jmeno Rozarka. Jednou v noci se u kolebky objevili tri sudicky. Jedna z nich dala male Rozarce do vinku dobrosrdecnost, druha ji dala chytrost a treti jelikoz byla zla, tak ji proklela. „Pokud do svych 18 let nepotkas krasneho prince, promenis se v osklivou carodejnici“. Jak roky plynuly, rodice schaneli nejakeho prince v okolnich kralovstv ale marne. Vsichni princove byly skaredi nebo zli. O pulnoci v den Rozarcinych narozenin se podle kletby promenila ve starou, osklivou carodejnici. Jedine co ji zustalo byly jeji krasne pomnenkove oci. Kdyz se Rozarka rano uvidela v zrcadle, v zoufalstvi utekla do chyse do lesa, a zacala zkouset michat lektvary aby se kletby zbavila. Poridila si kouzelnicke knihy a brzy se naucila i carovat. Jelikoz mela dobre srdce, chtela svymy lektvary i kouzly pomahat lidem. Chodili za ni lide z celeho okoli, ziskala si mezi nimi mnoho pratel protoze pro kazdeho mela vzdy dobrou radu. O jejich schopnostech se zaslechla kralovna z dalekeho kralovstvi. Mela tezce nemocneho sveho jedineho syna se kterym si nikdo nevedel rady jak ho vylecit. Bez vahani do kocaru nalozila sveho syna, truhly s drahym kamenim a zlatem a vyrazili za Rozarkou. Po dlouhych dnech konecne dorazili k paloucku s polorozpadlou chatrci kde bydlela. Chteli zaklepat na dvere ale ty se otevrely sami. Kralovna vesla. Carodejnice zrovna michala lekvar ze zabich ocicek, slepicich paratku a hadich ocasku. Uz jsem te cekala, ozvalo se skripavym hlasem. Prijela si ke me pro radu vid? Ano starenko. Dovedla syna. Starena mu podala lektvar, ktery vypil. Choroba razem zmizela. Radosti polibil starenu na tvar, razem prolomil Rozarcino prokleti. a misto skarede stareny pred nim stala krasna divka do ktere se hned zamiloval a zustal s ni v chaloupce.



Rebecka

Do jednoho krásného, slunného rána se probrala carodejnice jménem Rozára, která se rozhodla vymyslet kouzlo, jaké by všechny lidi na Zemi nakazilo špatnou náladou, zármutkem a smutkem. Šla tedy do své komurky vymýšlet slova zaklínadla. Od prírody byla velmi nadaná na ruzne kozla a cary. (mozna proto byla carodejnice) Jedno takové vymyslela, za celkem kratkou dobu, ale protože to byla carodejnice roztržitá, tak nam holka udelala malinkou chybicku. Zaklínadlo znelo:
„Svícko moci, svícko síly, necht se mé prání splní v tuto chvíli
Sílo tryskej z plamene. Dej mi po cem touží srdce mé.
Má slova at mocná jsou, vše co chci mi prinesou.
Preji si tedy vulí srdce, at radost hned rozplyne se.
At smutek a plác nyní zavrhne vše, co živé na Zemi je.
Ríkám tedy Staniž se!“
Rozára si ale neuvedomila, že ve slove zavrhne prebývá písmeno V. Slovo melo být zahrne, ale ty dve písmenka se jí tam jaksi zamotaly a V se jí tam trochu vetrelo. Tím pádem vyrušila jakoby predešlý rádek, takže smutek a plác ze Zeme zavrhla nadobro. Ani si neuvedomila, že jí jedno slovícko v zaklínadle může nadelat takovou paseku v celém kouzle. Pri prectení vyznelo tedy toto zlé kouzlo velice kladne. Na všechny lidi snesla radost, štestí a dobrou náladu To nám naší zlou carodejku naštvalo ješte víc, než obvykle bývá a zacala rozbíjet vše okolo sebe, když si po prectení uvědomila, co asi práve na našem svete spáchala. Pro nás to vlastne bylo i plus, protože od té doby..a ted pozor nikdo, nikdy neuhodil nic, ani nikoho. Ale pro Rozáru to bylo neco nepredstavitelného, že by vyšla ven a kolem sebe vídala jen usmevy a lidi s dobrou náladou. Od té doby se rozhodla skoncit nadobro s carodejnictvím, protože by podobnou chybu nechtela už nikdy udelat, pritom jen stacilo napsat zaklínadlo, které by vše vrátilo do normálu. Jenže to jí ani nenapadlo, když byla v té extázi zurivosti a nastvanosti. A stal se z ní jediný clovek na svete, který byl vecne naštvaný, pesimistický a mrzutý. Po její smrti se vše dalo do normálu. Hácek byl jen v tom, že byla, je a bude nesmrtelná navždy.



Rybnik

Za devatero horami a devatero lesy a samozrejme devatero rekami,bylo jedno krasne kralovstvi. A v nem zil mlady chytry a hezky princ,jmenoval se Pepik. A jak uz to chodi, v tom kralovstvi zila taky jedna zla carodejnice,ktera se porad snazila prince Pepika a jeho kamarady zacarovat. Ale ke smule carodejnice,se to vzdy obratilo proti ni a dostala vzdy za usi.Kdyz se ji nezdaril dalsi pokus,utekla za hory a premyslela co by udelala noveho.“Uz vim,chce to nove kouzlo a poradne silne hihi.“Pomyslela si. Je rano a pepik s prateli jeste spi.Za chvili se probudi. „Jak jste se vyspali kamaradi?“pta se pepik.“Ja dobre.“My taky dobre, odpovi kamaradi.A zatim co si pratele uzivaji krasneho sluneho rana,carodejnice stale premysli,jak sve nove zle kouzlo pouzije.“Projdeme se a pak se tu setkame k obedu,“rekl Pepik.Puma a Tygr jdou k rybniku,ježek a jezevec se prochazeji po lese A Pepik je na vylete u hor.Ale ne u tech dalekych, kde je carodejnice,ale u hor co jsou blizko. Na tuhle chvili carodejnice ceka,“zacaruji je po dvou a oni se nebudou moci ubranit,nebudou tak silni jako kdyz jsou vsichni spolu.A Pepik je dokonce saaam, hihihihi.“Smeje si pod vousy carodejnice. Jak si carodejnice usmyslela,tak taky udelala. Zacarovala Tygra a pumu,hned potom,zakouzlila na Pepika v horach a v zapeti na jezka a jezevce v lese. Vsichni kamaradi byli ocarovani kouzlem,ktere z nich delalo Zle a osklive lidi a zviratka.Ke vsemu byli zavreni v klecich,ze kterych nebylo uniku.“Cha cha cha chaaaaa, „smeje se carodejnice,to sem jim to nandala a tedka bude cele kralovstvi pod moji mociii.“ Ale nez se dosmala,kouzlo bylo fuc.klece se rozbily a nasi kamaradi byli volni a mohli uteci. Carodejnice ma hned po nalade,“cocococo to? Jak je mozne ze se to pokazilo?Kouzelna hulka je v poradku,zarikavadlo taky,tak copak za tim vezi?“ Lame si nad tim hlavu.V tom zahrmelo a nad carodejnici se objevil,veliky stary kouzelnik,byl to hodny a dobry kouzelnik,ktery nemel rad,kdyz nekdo zneuziva kouzelnicke vedy proti hodnym lidem a zviratkum. „Tak takhle ty zneuzivas me vedomosti,ktere jsem te naucil?Takhle to ty jedna proradna carodejnice pouzivas?“Krikl na carodejni.Ta jen stala,uuplne zkamenela strachy a cekala co se stane.Vtom ji napadlo ze by mohla utyct. V ten okamzik,kde se vzal tu se vzal princ Pepik a jeho pratele.“Nikam nepujdes jezibabo,“krikl na ni a vsichni i s kouzelnikem ji obestoupili.“Ja se nedaaaam,“krikla carodejnice a uz uz se snazila vykouzlit to nejhorsi kouzlo jake umela.Jen tak tak o pirko z kukacky,byl ale rychlejsi kouzelnik a vycaroval mnohem silnejsi proti kouzlo, ktere carodejnici odzbrojilo,kolem ni vyrostla klec,ze ktere nebylo uniku.“A tedka ty jedna jezibabo mi vrat hulku a kouzelnou knihu.“Kouzelnik odrikava kouzlo a zla carodejnice se najednou zmensila na uplne malinkatou.Prosmýkla se kleci a utika,uz aby byla pryc od nich,nekde za horami a jeste dal. „Je pryc a uz vas nikdy nebude otravovat pratele.“ Rekl hodny kouzelnik.Pepik a jeho kamaradi mu z celeho srdce podekovali a pozvali ho na velikanskou hostinu, kde byla take vsechna zviratka z lesa a okoli.



Seaker Priest

Kde bolo, tam bolo, bol raz jeden kral, ktory bol velmi nemocny. Jedneho dna sa jeho dcera v lese stretla s polovnikom, ktory bol velmi mily, a tak sa jej zapacil. Tajne sa s nim stretavala, a jedneho dna ich uvidel jej otec, ktory bol nerad, ze sa stretava s chudym polovnikom. A ako dni utekali, polovnik si chcel kralovu dceru vziat za zenu. Kralovi sa to ani trochu nepacilo, a ked zamietol, tak dcera cele dni bola vo svojej izbe zamknuta a nikoho nepustila dnu, a kral sa trapil este viac. Nakoniec povedal polovnikovi, ze mu da ulohu, a ked ju splni,tak si jeho dceru moze vziat. Kral dlhe dni rozmyslal, a rozhodol sa, ze ak mu prinesie liek, ktory ho vylieci, tak mu da dceru za zenu. Polovnik nemohol prist na to, co by kral potreboval, a nepoznal nic, co by kralovi mohlo pomoct. Potom si spomenul,ze jeho sestra mu rozpravala o carodejnici, ktora dokaze vyliecit nemocnych.Bola to jeho jedina nadej, a tak sa rozhodol vyhladat carodejnicu. Po siestich dnoch hladania sa mu ju podarilo najst, ale asi je kazdemu jasne, ze to nebude len tak zadarmo. Carodejnica kedysi ked bola mala, tak mala svoje oblubene zrkadlo, do ktoreho sa pozerala kazdy den. Ale jedneho dna sa jej rozbilo na vela kuskov. A chcelo by ho mat zase u seba.Polovnik ulohu prijal, a tak mu carodejnica otvorila dvere, ktore boli dlhe roky zamknute, lebo nikdo tu ulohu nechcel splnit. Polovnik skladal tri dni a tri noci zrkadlo, ale stale nie a nie zrkadlo poskladat. o jeho nestasti sa dozvedeli zvierata z lesa, ktore by mu radi pomohli.Na druhy den sa im aj zrkadlo podarilo poskladat, a polovnik odovzdal poskladane zrkadlo carodejnici. Ta bola velmi stastna, a bola mu velmi vdacna. Ako carodejnica slubila,tak aj slub dodrzala. Dala mu carovny elixir, ktory ma schopnost uzdravit kazdeho ktory je nemocny. Polovnik prisiel za kralom, ktory bol uz na pokraji smrti, Pribehol rychle za nim, a dal mu vypit elixir. Kral sa necakane uzravil, a tak od radosti dal aj hned vystrojit svatbu princezne a polovnikovi. Po niekolkych rokoch kral odovzdal jeho korunu polovnikovi, a polovnik sa stal kralom.Vsetci boli stastny az kym neumreli.



SENI

V jednej chalupke zili raz manzelia. Neboli ani chudobní, ani bohatí, ale boli velmi stastní. Raz zena pocítila, ze onedlho sa jej narodí dieta obaja to oslávili. Potom si lahli spat, zena vsak nemohla zaspat. Napokon, ked zacalo svitat, vstala z postele a ukázal sa jej pohlad na carovnu záhradu carodejnice, ktora byvala v su Umriem, ak neochutnám co i len lístocek z toho salátu, – sepla a zobud Prosím ta, zájdi do carodejnicinej záhrady a prines mi trochu salátu. Vies, ze je krutá ku kazdému, môze ma zabit. Zaklína este aj vtáky, co vyzobkávajú semienka. Ak ma más rád, prines mi aspon lístocek. Muz sa váhavo prikradol do záhrady a priniesol zene pár lístkov Teraz som stastná! – povedala zena a vrúcne ho pobozkala na líce. V nasledujúcu noc zase pocítila neodolatelnú chut zajest si zo salátu. – Aspon jeden lístok, – prosila muza carodejnica cakala pri plote a len co sa muz dotkol jej pôdy, povedala hrozivo: Kto mi príde do záhrady kradnút, z toho bude skala! – Dám ti, co len chces, ale daruj mi zivot. Co len budem chciet? zasmiala sa carodejnica. Malé dieta by som chcel Keď sa zene narodila pekná dcéra, poslusne ju zaniesol do jej domu. carodejka nazvala malú Zlatovláskou a vychovala ju ako vlastnú dcéru Keď podrástla, carodejnica ju zatvorila do veze bez dverí. Tak ta ustriehnem pred zlom tohto sveta,vysvetlovala Zlatovláske. Zlatovláska neprotestovala. Iný zivot nepoznala. Pocúvala vtáky a spolu s nimi spievala pesnicky raz radostné, inokedy smutné. Mala aj krásne zlaté vlasy, ktoré si zapletala do dlhých vrkocov. Tri razy za den bola carodejnica pod vezou a volala Zlatovláska moja milá, spust mi vrkoc! Vtedy spustila vlasy z okna az na zem a carodejnica sa po nich vysplhala hore. Jedného dna popri vezi prechádzal mladý princ. Pocul spev, bol ním nadsený a rozhodol sa zistit, komu patrí ten hlas Keď nenasiel nijaké dvere, co by viedli do veze, vymyslel si lest. Ukrytý za stromom pozoroval tajomnú stavbu. Vo zvycajnom case prisla carodejnica a zavolala Zlatovláska moja milá, spust mi vrkoc! Dievca sa vyklonilo z okna a splnilo príkaz. Princ uvidel jej tvár a tá chvílocka stacila na to, aby sa zalúbil. Nie, nemohol by zit bez tej dievciny! Keď prisla noc, zastal pod vezou a zavolal Zlatovláska moja milá, spust mi vrkoc! Chytil zlatý vrkoc a vo chvíli sa vysvihol na vezu. Zlatovláska sa prelakla, ale princ jej vysvetlil, ze sa zalúbil do krásneho hlasu a do este krajsieho dievcata. Zlatovláska nikdy nepocula také krásne reci. Netrvalo dlho a zalúbila sa do mladého princa. Raz, keď boli obe s carodejnicou zabraté do hovoru, dievca sa spýtalo: – Preco si taká lahká, keď ides hore, a princ taký tazký? Aký princ, moja malá? spýtala sa sladko carodejnica a Zlatovláska jej o vsetkom porozprávala Je krásny a bohatý a chce, aby som sa stala jeho zenou. Túzim ho poznat, – usmiala sa starena posmesne. Zlatovláska, zaujatá snívaním, si nic nevsimla. Vecer princ nasiel okrem dievciny aj carodejnicu. Mládenca zhodila z okna a Zlatovlásku poslala do lesa. Princ spadol na krík s otrávenými listami, oslepol a nemohol nájst cestu do svojho královstva. Dievca zase dlho blúdilo medzi az napokon naslo opustenú chalúpku, v ktorej ostalo bývat. zivilo sa lesnými plodmi a korienkami. Preslo vela casu, kým do jej pustovne prisiel oslepený princ. Zlatovláska mu vysla v ústrety s dvojcatami: chlapcom a dievcatkom. – Toto sú nase deti! – povedala a rozplakala sa. Slzy jej stiekli na princove oci a mládenec zase získal zrak. Onedlho uz vsetci bývali v jeho paláci. Raz, keď Zlatovláska prechádzala cez krajinu, v ktorej strávila detstvo uvidela, ze carodejnicina záhrada je zarastená burinou. Uz sa o nu nik nestaral.



Sha La

Za sestero horami a devatero rekami, za dvanactero hrady a patnactero branami do jinych svetu stal maly domecek, ve kterem bydlela jedna znama neznama carodejka. Nebyl to domecek z perniku, ten by se rozmocil a carodejce by prselo na hlavu. Ani muri nohu nemel, domecky s muri nohou si az moc rady delaji co chteji a tak se jednou otocite a frnk, jsou pryc. Tenhle domecek byl kamenny, s pevnymi zaklady a poradne ocarovany proti nehodam, aby nebyla nutnost platit pojisteni. Carodejka zijici v tomto malem, peknem domecku, se jmenovala Krea. Jiste si vzpominate na carodejnice, ktere pojidaji male deti, travi princezny, zaklinaji zamky na sto let do spanku nebo najimaji loupezniky, aby pachali zlo. Vzpominate? Tak na ne hned zapomente. Krea rozhodne mezy tyhle zle carodejnice nepatrila. To ale neznamena, ze by byla hodna a naivni jako napriklad nektere sudicky a vily, jejichz dobrota hranicila az s hlouposti. Krea mela vsechna kolecka v hlave pohromade. Alespon vetsinou. Ale mela taky spoustu podivnych zalib. Jednou z jejich nejoblibenejsich veci byla napriklad zrcadla - jak normalni, tak kouzelna. Zrcadla totiz vetsinou nelzou a odraz vam rekne, co jste zac. A Krea rada vedela, co jsou lidi zac. A take rada oplacela lidem stejnou notou. Kdyz ji nekdo udelal na domecku male grafitti, taky mu jedno udelala - akorat svitici barvou nad postel. Kdyz nekdo urazil jeji uces, nemohl par mesicu svoje vlasy rozcesat ani hrebenem ani hrabema. A kdyz nekdo provedl neco jejim pratelum… No, nechtejte to slyset. Ale alespon to ty lidi poucilo. Vetsinou. Jednou se ale jeden clovek rozzlobil. Mlynar Trech nedokazal pochopit, ze udelal neco spatne a to, ze se carodejka branila se mu nelibilo. Udelal proto to nejhorsi, co carodejce muzete udelat - zapecetil jeji sily. A tak se Krea jednou rano probudila a k velke radosti Trecha najednou nemohla ani zapalit ohen pod konvici s vodou bez sirek. Krea ale neztratila hlavu. Kdyz totiz ztratite schopnosti, je ztrata hlavy to nejhorsi, co muzete udelat. Ale jak uz jsem jednou rekla, Krea mela povetsinou vsech pet pohromade. Nekdy dokonce vsech sest. A tak se v klidu nasnidala, a na pude sveho domecku se zacla prohrabavat stovkami starych knih. Slo ji to pomalu - kdyz nemuzete pouzit zaklinadlo na to, abyste se divali jen tam, kam mate, jde vsechno pomalu. Knihu, kterou hledala, nasla Krea samozrejme na policce s knihami, ktere nejsou potreba nikdy. Tedy pokud se nestane neco, s cim clovek - pardon, carodejka - nikdy nepocita. Navodu, jak obnovit sily tam byla hromada, ale vetsina neproveditelna, nebo odporna. Zabit mlynare se ji nechtelo, draky taky nezabijela zrovna nejradsi, a vypit neco, co je namixovane z tak odpornych veci, jako jsou chlupy z bradavic? To uz radsi zit bez sil! Na posledni strance ale bylo neco, na co uplne zapomnela. Vzdyt staci rozbit pecet! Jenze jak zjistit, co mlynar pouzil jako pecet? Krea si oblekla cerne kalhoty a kabatek, cerne bryle, nasadila si kapuci a takto nenapadne sla mlynare tajne sledovat. V takto dobrem prestrojeni si ji samozrejme nikdo nevsiml - to vite, ztratit se v davu je orisek, ale ten prevlek udela vetsinu prace za vas. A tak Krea sledovala mlynare nekolik dni a opravdu ji za chvili doslo, co je peceti. Takova pecet, jak kazdy vi, je vzdy k necemu pripoutana. Bud k mistu, nebo k cloveku, ktery ji vytvoril. A diky tomu, ze mlynar kouzla moc nemusel, nepripoutal by ji k sobe, ale k mistu. Tak ho sledovala a zjistila, ze mlynar kazdy den chodi k prameni mistni ricky. Samozrejme, ze mlynar narozdil od carodejky nevedel, jak peceti poradne funguji a nemel nervy z titanu. A jelikoz rozumu taky moc nepobral, neuvedomil si, ze peceti se maji nechat v klidu usadit a zcelit. A tak kdyz od pramenu spokojene odesel, ujisten, ze pecet porad existuje a ze carodejka je porad bezmocna, Krea zacala pramen zkoumat a hledala znameni peceti. Nasla ho na male sosce zaby sedici na kameni tesne nad mistem, kde voda proudila ze zeme. Vzala tedy nejblizsi balvan a sosku rozbila. Kdyz dalsi den mlynar prisel pecet zkontrolovat, vydesil se. Namisto sosky sedela na pramenu krasna carodejka Krea v plne sile. Vite, jedna vec je kdyz carodejce provedete neco, jako je nasprejovany obrazek na jejim krasnem malem domecku. To vam carodejka jeste dokaze odpustit - samozrejme s malym poskadlenim. Ale vzit carodejce sily je neodpustitelne a carodejky maji v tomto pripade podle prastarych zakonu pravo na jakoukoli mstu, kterou uznaji za vhodnou… Ten den se carodejka Krea „vratila“ z dovolene a vsem pratelum privezla roztomila zrcatka jako darky. A od toho dne zdobi pramen mistni ricky socha nova - socha velkeho a hloupeho medveda. Mlynare uz nikdy nikdo nevidel, ale nikdo si na to nestezoval. Zacalo se totiz povidat, ze se vydal na vypravnou cestu do rise zvirat a navic stejne nikomu nechybel. A tak si carodejka dal zila spokojene ve svem nepojistenem domecku a dal oplacela lidem stejnou minci…



Shaista

Pohadka o zle carodejnici a detech Byla jednou jedna zla carodejnice, ktera uloupila dve deti, ktere drzela u sebe v opustene jeskyni daleko od lidi. Carodejnice mela svoji carodejnou knihu, z ktere se ucila vsechna sva zla kouzla. Byla pro ni velmi dulezita, proto ji velmi strezila. Presto vsak jedno z deti - chlapec knihu nasel a pokazde, kdyz carodejnice opustila jeskyni, ucilse z ni kouzelna zaklinadla. Jednou, kdyz carodejnice odesla brzy z rana, se deti sebraly a utekly z jeskyne. Kdyz se carodejnice vecer vratila do jeskyne a zjistila, ze deti jsou pryc, otevrela svoji carodejnou knihu a hledala v ni, kde by deti mohly byt. Za chvili uz jim byla v patach, a tak chlapec pouzil zaklinadlo, ktere se naucil. Promenil se v rybnik a jeho sestra v rybu. Carodejnice byla vztekla, protoze poznala, ze ji deti oklamaly. Letela tedy zpet do jeskyne pro sit, aby mela cim rybu v rybnicku chytit. Jakmile odbehla, deti se promenily zase zpet a bezely dal. Mezitim se vratila carodejnice na misto, kde byl predtim rybnik. Ted uz tam byla jen rozkvetla louka, to ji rozzlobilo jeste vic. Vytahla kouzelny proutek, aby ji ukazal cestu kudy deti bezely a za chvili uz jim byla zase v patach. Chlapec nevahal a pouzil dalsi zaklinadlo, ktere se naucil. Promenil se v malou kaplicku a jeho sestra v obraz, ktery v ni visel. Carodejnice zurive behala kolem kaplicky, protoze vedela, ze dovnitr nesmi, a tak se rozhodla, ze kaplicku alespon spali. Bezela tedy zpatky do jeskyne pro ohen. Deti se zas promenily do sve podoby a bezely dal. Carodejnice se vratila s ohnem zpatky, ale misto kaplicky tam stala jen skala, ktera podpalit nesla. Zurive se jim vydala na stopu a uz byla detem opet v patach, kdyz chlapec pronesl treti zaklinadlo. Promenil se v mlat a jeho sestra v zrno, ktere na tom mlate lezelo. Carodejnice se bez meskani promenila v cerneho kohouta a chystala se zrno sezobnout. Chlapec byl ale rychlejsi a promenil se v lisku, ktera ukousla kohoutovi hlavu. A tak si carodejnice vyslouzila za trest smrt. Tak to byla posledni pohadka, dekuju vam za pozornost :)



Sharrperr

V hlubokém lese, kde vetve pokroucených stromu sahaly až na zem, nedaleko bažiny plné všemožné haveti stála polorozborená barabizna. Všichni obyvatelé okolních vesnicek se tomuto koutu lesa zdaleka vyhýbali. V chatrci, spolu s krysami a pavouky, žila totiž ošklivá carodejnice. Avsak tato carodejnice spise jen jako carodejnice vypada, protoze z kouzel toho znala malo. Její šedé vlasy se neposlušne kroutily okolo špinavého obliceje jako klubko hadu. Když promluvila, tak se do všech koutu rozprchli i pavouci. V její duši se usadily chlad a lhostejnost.

Po podzimních plískanicích prišla krutá zima. Sníh zasypal celé okolí. Jednoho dne kolem Vánoc se starena vypravila do nedaleké vesnice. V odpadcích hledala neco na zub, ale témer neúspesne. Znavená se pomalu vracela závejemi, v nichž zanechávala hluboké cerné stopy.Na kraji lesa spatrila dva scholene sirotky, které macecha po smrti jejich otce vyhnala z chaloupky. Nevenovala jim pozornost a šla smerem ke své chatrci, kde na stul vyndala pár kurek chleba, které ve vsi našla.Zrovna když se je chystala sníst, uslyšela tiché zaklepání na dvere.

Otevrela a videla ony dva sirotky. Devcátko drželo za ruku svého mladšího bratrícka. „Dobrý vecer, babicko,“ oslovilo ji devce, „nemohli bychom u vás prespat? Venku je veliký mráz a mám strach, aby bratrícek do rána neumrzl,“ špitla.Nejdriv chtela jen zlostne zabouchnout dvere, ale cosi, uvnitr, jí to náhle nedovolilo udelat. Otocila se tedy na pate a bez jediného slova odešla do špinavé místnosti a dvere nechala otevrené. Sedla si ke stolu, hltave zacala jíst starý chléb a nevenovala pozornost detem, které si sedly poblíž kamen a natahovaly k nim promrzlé rucky.Když si chtela do úst vložit další sousto, devce se na ni otocilo a usmálo se. „Dekuju vám, babicko, že jste nás tady nechala. Nemáme kam jít. Tatínek nám umrel a macecha rekla, že musíme odejít. Nikoho nemáme“. Prestože poslouchala sotva na pul ucha, zamrazilo v ní. Chleba jí v ústech náhle zhorkl. Vstala a každému dala po jedné kurce, co ješte zbyla.Když podávala kousek chleba Anicce (jak se holcicka jmenovala), ta jí podekovala a pohladila po ruce. Starena prekvapene ucukla. Dlouho se na ni nikdo nepodíval, natož aby ji nekdo pohladil. Vetšina lidí se jí štítila.

Nastal vecer, a když chtela zalehnout do postele, uvedomila si, ze deti nemají, kde spát. Rozestlala tedy rozvrzanou postel, deti do ní uložila a sama si na zem položila pytel nacpaný slámou. Ráno vstala casne. Cítila se nevyspalá a rozlámaná, presto mela zvláštní pocit, ktery dlouho nezažila. Zatopila v kamnech, prinesla vodu, ohrála ji a na dne velkého šuplíku vylovila kousek mýdla a staré rozbité zrcadlo. Umyla se a dokonce se i ucesala. Potom uvarila detem caj a odešla k vesnici. Vedela, že tem malým musí obstarat neco k snedku. Chodila od domu k domu a prosila, zda by jí nedali alespon trochu jídla. Odevšad ji vyháneli a ve statku na ni dokonce chteli pustit i psy. Ale ona vytrvala a štestí se na ni nakonec usmálo. Jeden sedlák jí slíbil pul bochníku chleba a trochu brambor, když vycistí chlívek prasat. Pul dne se lopotila. Kydala hnuj, až jí v zádech praskalo a po tvári stékaly pramínky potu. Když si pak ale v uzlícku nesla slíbené jídlo, cítila se neobycejne stastna. Hospodár s ní byl spokojený a nabídl jí, že když bude chtít, muže prijít i nazítrí.

Po ceste se ohlédla a její stopy ve snehu nemely cernou, ale šedou barvu.Doma otevrela dvere chatrce a nestacila se divit. Nikde od stropu nevisely závoje pavucin, pres umyté okenní tabulky dovnitr pronikalo svetlo a podlahu také nepokrývala vrstva stoleté špíny jako drív. V kamnech horel ohen a v konvici bublala voda na caj. Uvarila brambory a tešil ji pohled na deti, které je celé hladové ješte horké loupaly a jedly. Vecer ulehla na svuj slamník a znavená težkou prací ihned usnula. Ráno se umyla, prichystala snídani a vyrazila za prací. Tak to pokracovalo nekolik týdnu.Ze špinavé chatrce se stala útulná chaloupka a z ošklivé stareny starostivá a upravená žena.

Jednoho vecera se posadila do kresla, z jedné strany k ní pritiskla Anicka a z druhé strany Pepícek. Hladila je po jejich blondatých hlavickách a vyprávela jim pohádku na dobrou noc. Cítila se moc dobre. Když už skoro usínaly a ona je prikrývala v posteli, Pepícek se na ni otocil a rozespale zašeptal: „Dobrou noc, maminko.'' Srdce jí samým štestím div nevyskocilo z hrudi. Uvedomila si, že ten hrejivý pocit, který cítí, je láska. Chvíli se ješte dívala, jak spí a pak vyšla pred chalupu, aby se nadychala cerstvého vzduchu. Stopy, které za ní zustávaly ve snehu, zárily jasne bílou barvou.



Tazzi

Bylo v zemi vzdalene, misto cisste prosklene…ne rymovat se to nebude byl zamek udelan cely ze skla tmavych sklicek a sklenenych postylek ale jestli si mysliste ze tam zila stastna kralovska rodina tak se mylite…tento zamek si vytvorila svymi mocnymi kouzly Kouzelna carodejnice Augustina..lide z okoli ji obdivovali ale nemeli ji moc carodejnice se prohlasila za vladkyni ostrova a vladla krutosti lide ji museli slouzit a sami se nesmeli mit dobre zakazala v kralovstvi zrcadla, zpev ,tanec,dokonce hostiny lide meli jen suchy chleb na cely den k jidlu ani maso nemeli vsechno smela jen kralovna..sperky byli zakazane… vsichni kdo se pokusili kralovne vzdorovat skocili jako sklenena socha v jejim ukrutnem palaci lidi meli svoje odboje ale bali se cokoliv proti kralovne carodejnici podniknout…jednoho dnese stalo ze do vesnice priletel drak vsichni strnuli hruzou protoze se o dracich rikalo ze sou zli a lidozravi…ale ten drak nepriletel sam…sedel na nem chlapec Jmenuji se Almond…seskocil a pravil..kde tady sezenu nejake bydlo lide se divali a rikali tady pane muzete bydlet u nas… dobre vam zaplatim to se nebojte jen mi dejte prosim vino a pro draka nejake maso…sme po ceste hladovy jeden s lidi ale rekl pane my nemame vino a uz vubec nemame maso o tak to me mrzi asi ste velmi chudi… o to nejde pane ale nase kralovna to zakazala, jen ona si smi dopravat masa a vina a dalsich pozitku my smime mit jen chleba a vodu tak to se hned rano za tou vasi kralovnou zastavim povidal mladik ulehl tedy do skromne postele ze slamy a zacal premyslet co udela rano kdyz kouhout zakokrhal Almond vstal a vydal se na cestu kdyz dosel na zamek zeskocil ze sveho pritele draka… prochazel zamkem a videl same sochy lidi kteri kralovne vzdorovali porad premyslel jak prelstit kralovnu aby bylo vse jak ma byt kdyz dosel az ke sklenemu trunu videl tam damu velmi krasne oddenou s dlouhymi vlnitymi vlasy a nadhernymi modryma ocima Almond se zamiloval….zdravim te cizince co te privadi do me zeme O kralovno o tve krase se pisou basne ale jak vidim skutecnost je jina si omnohem krasneji…Kralovna bylo polichocena tak Almonda prizvala nejen k bydleni v zamku ale i ke stolu..kdyz jedl Almond rikal o kralovno Augustino to jidlo je tak dobre kez by mohli i jini ochutnat ten skvost aby vedeli jak vasemu jazyku lahodi uroda teto zem kralovna okouzlena muzem povolala aby lide ochutnali ze stolu kralovny zrusila zakaz dalsi den …o kralovno jak sem se krasne vyspal, kez by i jini okusil jak krasne se vase nadherne telo vyspalo a tak kralovna nakazala aby i lide meli tak vyborne postele dalsi den oo kralovno jak nadherny mate hlas proc jenpak se nesmi zpivat,jaka skoda pro tu nadheru co skryvate v hrdle tak kralovna nakazala zmenit zakona dovolit zpivat o jak vas miluju kralovno kez bych vam mohl stat po boku jako vas milovany…a tak si Augistina usmyslela vzit si Almonda o kralovno jaka skoda ze nemame hostinu a tanec na svatbe.. tak kralovna zrusila i tyto zakazy…jeji srdce se menilo v srdce plne lasky …nakonec ji rika Almond a moje milovana podivej na tyto lidi v sochy promenene nemohou svou lasku rozdavat necht sou stastni jako my…a Tak kralovna nakazala a zrusila zakleti a lide se vraceli domu..takto kralovna Carodejnice zacala byt mocna panovice kouzelnice a lid ji zacal milovat vse najdenou bylo jak ma byt a vsichni byli statsni…



Thisbe

Hned druhy den po tom co nad Rozarkou mocna carodejnice pronesla zarikadlo, kte ji mělo postarsit. Zacala Rozarka vytvaret dulek pred zrcadlem, porad pred nim stala a pozorovala se. Trochu ji znervózňovalo, ze se s jejim telem deje. Ale vzpomnela si, ze prece carodejnice rikala, ze to pujde postupne. A tak cekala a cekala jenze pak zjistila ze se zmensuje A co hur misto par oblin, ktere ji na tele vyrostly ted mela hrud pripominajici prkno, vlasy se ji zkracovaly, dokonce cela tak nejak rostla smerem dolu. Kdyz uz zacala vypadat tak na sedmiletou holcicku, vzdala se toho, ze bude jeste nejak starnout a rozhadla se vydat za tou carodejnici, co ji takhle proklela. Jenze nez se stacila pripravit na cestu zapomnela chodit… Rodice teda alespon pro carodejnici poslali, enze i kdyz ted poslove znali cestu prece jenom to byla desna streka princezna mladla mnohem vetsi rychlosti, nez jakou byli schopni se se k carodejnici priblizovat Mezitim v sousednim království resili opacny problem. Kralovna cekala dite, ale bricho ji rostlo takovou rychlosti ze ve tretim mesici vypadala jako by mela kazdou chvilkou rodit A tak si usmysleli ze ceka nejmin patercata proto pysna kralovna chodila po vsech možných královstvích se chlubit tak se ocitla v kralovsti kde se starali o Rozarku Rozarcini rodice si zacali myslet ze jejich dcera umira chteli ji udelat naposledy radost poridili ji sasky a chuvu, dnem i noci si s ni hrali, cetli ji pohadky Mala Rozarka porad plakala a dokonce kdyz prisla ta tehotna kralovna zacala rozarka vypadat jako by se mela promenit v prach. Vsichni zacali strasne vyvadet a z toho rozruchu dokonce kralovna, ktera byla na navsteve zacala rodit. A rvat vy vrazi mych peti deti Ale nakonec vsechno dobre dopadlo.V okamziku kdy se narodil kralovsky syn, jenom jeden kupodivu, silny a zdravy presto ze mu vlastne byly jen tri mesice, zacala Rozarka nabyvat sil. nejen to jeste k tomu zacala vriskat a domahat se k nove narozenemu princatku rodice sice nechapali ale dcerku k princi polozili Rozarka ho chytla za ruku, v tom okomziku se rozzarila cela mistnost aby nebylo zmatku malo blesk procisl oblohu a hrom otrasl zemi pred udivenym kralovstim stala nechapajici carodejnice, nechapala proc si radci stezovali kdyz to tak pekne zaridila Aby Rozarka i princ opravdu pochopili ze patri k sobe , na miste jejich prvniho dotyku se detem vytvorila mala hvezda ktera zarila pokazde kdyz se chytli za ruce. A tak se Rozarce splnilo prani sice si zmenila vek kvuli nekomu jinymu a na tu svatbu kterou chtela uspisit musela cekat dalsi radku let. Ale pry nakonec zili s princem stastne az do smrti



Torri

Pred davnymi a davnymi casy v jedne daleke zemi Oximor zili rody skritku a vil. Skritci kral se jmenoval Alan a vili kralovna se jmenovala Siela. Oba rody zily mezi sebou v miru, pratelstvi a lasce. Jednoho dne se ale stalo to, co nikdo necekal, skritci vykopali ve svych dole kouzelny prsten, ktery zajistoval majiteli a jeho rodu dlouhodoby zivot a splnene kazde prani. Skritci prsten chteli pouze pro sebe a vilam o nem nerekli, protoze se bali, aby kralovna vil nechtela pujcit prsten. Alanovi se dlouhoucky cas snazilo prsten pred Sielou tajit. Jednoho dne ale vily poradaly ples a pozvali na nej krale skritku s jeho druzinou. Vsichni jedli, popijeli dobre vino, tancili, veselili se a bal probihal bez mensich problemu. Tu najednou Alan v dobrem rozmaru pravil: Ze Sielo neuhadnes, co mam? Podarilo se nam vykopat prsten, ktery nam zarucuje dlouhy zivot plny splnenich prani, to koukas, co? Tohle kralovnu vil velmi rozhnevalo a rekla: zili jsme v miru a pratelstvi a nemeli jsme pred sebou zadne tajnosti. Velmi se na tebe hnevam za to, co jsi mi provedl. Jak by bylo tobe, kdybych ti takovou vzacnost zatajila, uvedomujes si to? Tu se Alan po slovech kralovny zastydel. Promin, ma draha, po tvem promluveni do me duse se ohromne stydim muzes mi to prosim odpustit? A Siela po dlouhe uvaze odpovedela, to vis ze muzu, ale musis mi za to slibit, ze me uz nikdy nepodvedes, slibujes? Ano, slibuji ti to na svoji skritci cest a prisaham, ze ti nikdy nic nezatajim. Od te doby si skritci a vily prsten pujcuji a ziji v miru dodnes.



Tote

Dobry podvecer. Povypravim Vam pohadku s nazvem“Pohadka o zakletem kralovstvi“. Byl jednou jeden kral a ten nemel zadneho syna, vlastne nemel ani zadnou dceru. Zil sam na opustenem hradu. Kral zil dal na svem hrade, az jednou prisla sluzebna a pozadala smutneho krale o pomoc, ze jeji pani je vazne nemocna. Nemoc vsak byla velmi vazna, nebot se nejednalo o ledajakou nemoc, ale o nemoc srdce - nemoc z lasky. Kral vsak na tuto nemoc nezna lek a opousti jeji obydli-vsak s vycitkama svedomi. Jak se blizi zpet ke svemu hradu, tak zacina citit znovu smutek, osamelost a vycitky svedomi, ze necha dalsi kralovstvi „umrit“. Vsak otocil nahle smer sveho chodu ku zalem nemocne to pani. Prijel k jejimu staveni, ale nasel vsak jen v slzach sluzebnou, ktera pro nej onehdy prisla. Vyzpovidal ji a zjistil, ze smutna pani se vydala sama hledat sveho manzela k carodejovi, ktereho jako jedineho podezrivala. Byl to mocny carodej, ktery zaklel vice nez pres 10 lety i jeho zenu. Proto byl tak osamely a smutny. Kral dal hlavu do dlani co jen to dopustil… Sedl na kone a vydal svemu osudu vstric s velkou vervou, chticem pomsty a osvobozeni nemocne pani. Cestou potkal starenku a vse ji povedel. Ta jako by ho ani neposlouchala. Nabidla mu nocleh. Prijal. Ale jakmile se probudil, lezel pred nepritelovym hradem a vedle sebe mel mec, ktery nebyl vubec obycejny… Byl to ztraceny mec kralova rodu, ktery jak sudicky predpovidali, mel vratit stesti a lasku do celeho kralovstvi. Kdyz prosel hlavni branou, nepritel stal pred nim s usmevem na tvari. Nepritel se predvadel: v jednu chvili byl pred nim, v druhe za nim, byl neuveritelne rychly. Kral ho vsak peclive pozoroval a znenadani svihl svym mecem. Obloha se zakryla temnymi mraky, zahrmelo a nepritel padl k zemi. Znovu se rozjasnilo a pred nim staly vsechny nepritelovy obeti. Mezi nima byla jednak ta nemocna zena, ktera se jiz objimala se svym muzem, ale take i jeho zena. Do sveho kralovstvi se vratil stastny a cele kralovstvo opet ozilo. Tot vse, dekuji za pozornost.



Twizted

Byl jeden les a u nej stala myslivna. V ni zil myslivec se svou zenou a jejich malou holcickou Ruzenkou. Ruzenka byla zvidave devcatko, ktere milovalo pohadky. Maminka ji je vypravela pred spanim a Ruzenka je hodne prozivala. Kazdy den se prochazela po lese, vzpominala na pohadky a predstavovala si, ze take jednou prozije neco kouzelneho. Vzdyt má prece pohadkove jmeno!

A take ze ano. Ruzenka jednoho dne potkala malou studankovou vilu Vodnenku a skamaradila se s ni. Jenze vila Vodnenka nebyla jedinou kouzelnou bytosti zijíci v lese. Za cas Ruzenka potkala bludicku Minku a i s ni se rychle spratelila. Bludicka ji totiz zachranila ze sparu obavane carodejnice, ktera se usidlila v nedaleke bazine. Byla Mince tolik vdecna, ze ji zachranila pred zlou carodejnici, ze ji nenechala utopit! Ruzenka nemohla zapomenout na nebezpeci, ze ktereho taktak vyvazla. Kdyz sla potom jednou na navstevu za vilou Vodnenkou, vypravela ji o bludicce Mince i o carodejnici z bazin. Vodnenka se tvarila celou dobu zamyslene, a kdyz Ruzenka dovypravela, rekla: „Vis, ona ta carodejnice nebyla vzdycky takova. Slysim, co si voda septa, a proto znam jeji pribeh. Kdysi to byvala hodna čarodejka a lidem pomahala. zila u jezirka se svym synkem vodnikem. Jenze pak se neco stalo a syn se ji ztratil. carodejka zahorkla, z jezirka se stala bazina, brzy se u ni objevily bludicky, a zbytek uz vlastne znas. “ „A co se stalo s tim vodnikem?“ vyzvidala Ruzenka. Za cas se objevil u mlyna za lesem. Pomaha mlynari táhnout vodu na vodni kolo, aby mu mlyn dobre mlel.“

Ruženku príbeh zaujal. Zajímalo ji, co se asi mohlo stát, ze se z dobre carodejky stala takova zla carodejnice. A protoze byla zvídavé a podnikavé devcátko, jednoho dne se vydala do mlýna. Dorazila k mlýnu, chodila podél vody, dívala se do ní a hledala vodníka. Jenze nic nevidela. Jak by taky mohla! Vodník, stejne jako ostatní pohádkové bytosti, se před lidmi schovával. „Vodníku! Vodníku!“ nevzdávala se Ruzenka. „Já vím, ze tam jsi. Vyprávela mi o tobe víla Vodnenka, má kamarádka. Vodnícku, prosím, ukaz se mi!“ Ve vode to najednou zabublalo, zažblunkalo a kuk – vynoril se vrsek zelené hlavy. Vodník! Opatrne se rozhlízel, kdoze ho to volá. Když uvidel malou holcicku, osmělil se a vylezl z vody ven.

„Co mi chceš?“ zabrucel. „Pred pár dny jsem potkala tvou mámu – carodějnici z bazin. Jen taktak, ze jsem unikla jejím nástrahám. Víla Vodnenka mi potom vyprávela, co si o tobe a o carodějnici šeptá voda. Chci se te zeptat, co se vlastne stalo.“ „Nejseš nejak zvedavá? Co je ti po tom?“ odsekl Ruzence nazlobený vodník. „Já bych vám jen chtela pomoct. Je mi líto bludicek, které carodejnice trápí. Je mi líto lidí, kterí se utopili v bažinách. Prý se tolik zmenila poté, cos zmizel. Jsi asi jediný, kdo mi muze poradit.“

Vodník byl Ruzencinou uprímností dojatý. Videl pred sebou malé devcátko, které, a to si byl jistý, mu chce opravdu pomoci. „No dobrá,“ rekl uz trosku mírneji. „Povím ti to. Kdysi pred casem jsme se s mámou straslive pohádali. Varili jsme spolu nejaký lektvar a nemohli jsme se dohodnout, jestli tam patrí kapka potu z kocky nebo z kocoura. Byla to uplná hloupost! Ona rekla, že me už nikdy nechce videt, tak jsem odešel sem.“ „To je ale ošklivé. Hádat se nemá. Pri hádce se rekne spousta škaredých vecí, které pak mrzí.“ „To já už ted taky vím,“ odpovedel smutne vodník. „Tak proc nejdeš za mámou? Urcite bude ráda, že te uvidí! Mojí mamince by se už dávno stýskalo.“ „Když já se bojím,“ rekl vodník. „Víš co? Já pujdu s tebou, chceš?“ nabídla se Ruzenka. Vodník prijal a spolu se vydali za carodejnicí z bažin. Hledali dlouho, ale carodejnice nikde. Až k veceru, když už se stmívalo, na ni narazili. Práve sbírala nějaké byliny. „Dobrý den,“ pozdravila Ruzenka carodejnici. „Fuj! To jsem se lekla! Co tu chceš? Je ti snad líto, žes mi minule utekla?“ zeptala se carodejnice Ruzenky a vubec si nevšimla, že za jejími zády se choulí zelený vodník. Ruzenka vlastne nevedela, co ríct, proto jen o krok poodstoupila a vodník s carodejnicí si tak po dlouhých letech stanuli tvárí v tvár. Vodník se díval na svou mámu, máma na nej, a oba přemýšleli, jak zacít, jak se tomu druhému co nejlépe omluvit. Nejen vodník totiž litoval, že se kdysi pohádali. I carodejnici to opravdu trápilo, po synovi se jí stýskalo a litovala, že se ve zlém rozešli. Nekolikrát oba otevreli pusu, ale nic nerekli a zase ji zavreli. A pak se to stalo.

Ve stejnou chvíli se vodník i carodejnice nadechli a zároven rekli: „Promin!“. To velké slovo, kterým se láme pýcha, kterým se odplavuje vše zlé pryc. Vlastne jedno z nejmocnejších zaríkadel. Oba si padli do nárucí. Objímali se a plakali. Ruzenka se tiše vzdálila a jen z dálky je po ocku pozorovala. Mela velkou radost. Vedela, že ode dneška už nebude v bažinách vládnout zlá carodejnice, ale zase hodná carodejka.



Uramesh

O Jenickovi a Marence, aneb jak to bylo s Babou Jagou.
„Dalsi nudny den,“ povzdechla si Baba Jaga a ukousla ukousla si kousek perniku: „jenom samy pernik a sladke a pernik a sladke… ani moji zubari si se mnou už nevi rady. Vzdyt se mi podarilo pokazit uz i zubni nahradu, a kdyby jednu!“ Jak dny utikaly byla Baba Jaga stale vice osamelejsi , opustenejsi a otylejsi. „Musim s tim nìco udelat,“ rekla si jednoho dne. Nastartovala koste a vydala se do mesta. Kazdy by si myslel, ze koupi dalsi testo na pernik, ale Baba Jaga si prozirave koupila rotoped. „No co?!“ Oborila se na obsluhu, ktera na ni jen nevericne zirala. „Nejak si postavu vypracovat musim“. „Ale ja vam to nemam za zle.“ Odvetil prodavac: „muj asistent je Kyklop a kdyby jste navstivila zverimex, urcite potkate kapitana Nelsona, jak prodava rybicky.“ Baba Jaga jenom otocila oci vsloup, nalozila rotoped na koste a vydala se zpet k chaloupce. Okamzite se prevlekla do sportovniho obleceni, tri vlasy si stahla do copu (presne ji to vyslo jenom gumicka ji trochu padala) a zacala posilovat. Travila na nem cele dny a neustala ani tehdy, kdyz se jí Seherezada snazila vypravet pohadky, ktere tahly jeji vicka neuprosne dolu. Nakonec to uz nevydrzela a potom, co rychle doletela na zachod, vzala koste a vztekle ho zlomila a promenila Seherezadu na nove. „Tak a mas to, Ivanku“ jeste vztekle pronesla k tomu zlomenemu. Jak sly dny, Baba Jaga stale zlepsovala kondici. Kdyz tu se z niceho nic objevily u jejiho domu dve deti. Z BABINA DENIKU: Zacala mi padat omitka ze zdi a tak jsem se sla podivat, co se to deje. Nejaky hlupak se mi snazil nalhat, ze to jenom vetricek. Leda tak hurikan, pomyslela jsem si a za kominem jsme nacapala Jenicka s Marenkou. Byla jsem hrozne osamela, ale jeste silnejsi nez osamelost byl pocit z nedostatku bilkovin. Dlouho jsem Jenicka vykrmovala a obskakovala. jak se mi za to odvdecil? Vypekl me a to do slova a do pismene. Presne si pamatuji, jak rekl: „Jeste 15 minut a bude hotova…“



Valerie

Kdysi davno, za osmero reklami, devatero horami… devatero lesy… desatero… bozi desatero.. Prominte, uz jsem dlouhou dobu paladinem a nejak mi to stoupa do hlavy. Zkratka a dobre, kdysy v nasem svatem pronterskem meste se vyskytla carodejnice, pochazejice z pohanskeho mesta Yuno. Carodejnice Isildora vypadala celkem nebezpecne, ale kazdy chlap se za ni otacel. Krasne dlouhe havrani vlasy ji dosahovali do poloviny zad, temne oci ji velmi slusely a byly plne sibalskych jiskricek. Byla velmi mladicka, ale tvrdilo se, ze jeji duse je uz stara tisicovky let, a proto je tak silna. Odena byla v tmave fialovem plasti, ktery skryval jeji stihlou skoro temer dokonalou postavu. V prave ruce drzela dlouhou stribrnou hulku se zlatym zakoncenim. Na spicce hulky se strpitil velky drahokam, ktery byl plny magie a cely zaril. Prisla do mesta s umyslem okouzlit zdejsi rytire, aby je svou krasou oslabila. Rytiri se smali tomu, ze by je mela porazit zena, a proto s radosti a pychou poslouchali jeji lichotky a sami zapominali na svuj vycvik. Misto toho radeji zvali carodejnici za sve penize na drahe hostiny a rekli ji mnoha cechovni tajemstvi. Opat naseho nejvetsiho klastera pronterskeho si vsiml, jak tato carodejnice skodi muzum ve vycviku na rytize a krizaky. I rozhodl se, ze zlou carodejnici vypudi z mesta, aby ochranil sve verici. Nejdrive na ni poslal sve odolne nejlepsi rytize a krizaky, ale nahle se otevrelo nebe a z nej slehaly obri plameny, ktere znicili dobrou polovinu mesta. Carodejnice Isildora se jen nebezpecne smala: “Me nemuzete porazit,”pomyslela si. Mesto a klaster byli zoufali, kdyz se tu vsechny radove sestry zacali svorne modlit… A ze zeme vysla oslepujici zare, ktera osvitila cele mesto. Po skonceni modliteb nebylo po carodejnici ani vidu, ani slechu. Verime, ze se tak udalo diky sile modliteb, bezverci vsak rikaji, ze se carodejnice zachranila diky jakychsi kouzlum, pro ktere se pouzivaji musi a motyli kridla. Rika se take, ze od te doby, kdyz do Pronterskeho mesta vstoupi nejaky carodejny ucen, zacne kniha v klasterni kazatelne sama od sebe listovat, a to je znamenim pro radove sestry, aby usedly k ještě usilovnejsim modlitbam. To je legenda tradovana v nasem cechu…



Yaoi

Daleko, za sedmero horami… Byla jedna krasna zeme… Ale bohuzel, zurila v ni valka. Zly cernokneznik Kuzmicius a jeho pomocnik… Maselny Raiginius se snazili zmocnit prevadece zavislosti. Ale do cela dobreho vojska se postavila nejmocnejsi kouzelnice. Kouzelnice Vasana. Stacilo, kdyz mavne rukou a zvedla se obrovska tornada… Nicive hurikany nebo silene pozary. A prave proto se zalibila carodejovi Kushifixovi. Coz byl temer vsemocny magic z hradu na kurich nohach. Spolu se postavili Kuzmiciusovi, ale brzy si uvedomili… Ze na nej nestaci. A proto dobra vila Morgainia sepsala proroctvi. Zachranit je mohou pouze jejich potomci, kteri… Budou mit jeste vetsi moc. V tu dobu uz Vasana cekala dite, a neustale se vsichni hadali o jmeno. Kdyz se ale narodila dvojcata, bylo to hned jasne. Holcicka bude Kushina a chlapec Vasafix. Vsichni dobri lide v ne vkladali velke nadeje. A jako mala decka rikaji sva prvni slova… On nich se ocekavala prvni kouzla. Ale rok mijel rok, a nic se nedelo. Vasana a Kushifix z toho sileli. Jejich roztomile deti neumely nic. Moc strazce prevadece, Sikaria, uz slabla… Kuzmicius si mnul ruce, Raiginius premyslel, ze si namasti kapsy.. A take jim oficialne vyhlasili valku. Kushifix uz nemohl dal cekat. Vasana byla proti, ale Kushifix musel deti odtahnout do valky. Jak vestila Morgainia. Valka byla dlouha a Kushifix slabnul. Naopak Kuzmiciova moc silila a silila. Morgainia se rozhodla opet zasahnout. A proto z hradu, na kterem byl ulozen Prevadec, udelala bludiste. Kdyz se to Kuzmicius s Raiginiusem dozvedeli… Hned zacali vymyslet proradne lsti, jak se pres bludiste dostat. Morgainia se rozhodla zucastnit hrozne valky aspon jako lecitelka. Zdalo se, ze to moc nepomaha. Lidi umiralo tisice. A pak se tedy Kushifix rozhodl, ze musi do bludiste - i s detmi. V bludisti na ne cihalo spousty zaludnosti, ale ty Kushifixovi.. nedelaly problem. Horsi to bylo, kdyz se dostavali dal do bludiste. Zacala se tam rozlehat hudba, ktera vsechny uspavala.. Porad dokola se v ni zpivalo Zadne zeny, zadny plac.. A zacala se tam rozlehat zvlastni vune. Raiginius to vzdal hned na zacatku a rychle utekl. Jediny, komu to nevadilo, byly deti. I Kushifix se musel po ceste vzdat a poslat deti dal samotne. Ty dosly bez problemu do stredu, kde uz se plazil… Vycerpany Kuzmicius. A pred nimi stal prazdny stul. V tu chvili se objevila Morgainia a vsem rekla.. Ze tu vec ma kazdy ve svem srdci. A jedine deti mohly odolat nastraham Ktere k tomu vedly. Kuzmicius se zacal vztekat, ale kdyz spatril Morgainiu… Zmlknul a zacal premyslet, proc je vlastne zly. A tak vsechno dobre dopadlo. Deti se vratily domu… A pozdeji se z nich stali knezi cirkve, coz se jejich rodicum… Moc nelibilo, ale aspon umeli lecit ldii a delat dobre veci. Kuzmicius rozpustil armadu, vzal si Morgainiu a stal se dobrym. A Raiginius? Ten se roztekl… Nebo sbira sily na pomstu… Kdovi? Vsechno dopadlo (celkem) dobre!



Zuvi

Zily byly dve deti, Jenicek a Marenka se jmenovaly. Zily v male chajdaloupce na okraji lesa se svym tatinkem. Maminka zemrela jiz pred nekolika lety a tak si tatinek po nejake dobe nasel jinou pani, která se po svatbe zmenila v desivou zlou macechu. Jiz prvniho dne, po svatebni noci, zacala kout temne plany jejichz cilem bylo elegantne se zbavit obou deti. Diky tomu, ze se detem prilis nelibila, dokazala svemu novemu manzelu hezky po troskach podsouvat vlastní nenavist k detem, az jej dostala na samou hranici pricetnosti a potom jednoho vecera zacala manzeli jemnym, vemlouvavym hlaskem septat do ouska zakerny plan. „Deti jsou zbytecne“, septala, „proc se jich nezbavit ? Jen zbytecne brani nasemu novemu, vlastnimu stesti.“ A ackoli se to tatinkovi prilis nepozdavalo, najednou si vsiml, jak i on sam rika: „Ale jak?“ A na to mela jeho nova manzelka rychlou odpoved : „Nechej je v lese, kdyz je zavedes dost hluboko a budes dost rychle utikat, ztrati se a uz o nich nikdy neuslysime.“ Druheho dne casne zrana tedy tatinek zavedl ubohe bezbranne deti do lesa. Plan vysel dokonale a deti se ztratily. Od te doby co naposledy slysely tatinka jiz ubehla drahna chvile a tak se deti zacaly rozhlizet do dalky v nadeji, ze spatri tatinka, jak se vraci na místo, kde jim prikazal POZNAMKA - vim co to pripomina a diky me pameti to urcite nebude original _ KONEC POZNAMKY cekat. Když se však setmelo, dosla jim kruta pravda. Nemely vsak prilis casu na uvazovani, nebo zaslechly vyti vlku. Protoze nebyly padle na hlavu, vylezly na strom a zachranily se pred smeckou. Jak se tak drzely mezi vetvemi stromu, zahledly v dalce zarici bod. Porost byl husty a tak se jim postestilo prelezt mezi korunami stromu az ke svetlu. Svetlo vychazelo z pernikove chajdaloupky na mytine uprostred lesa na které se nezdrzovalo zadne zvire. Obe deti si pri zavanu vetru od mytiny uvedomily jak strasne jsou hladove a tak, nehlede na vlastní bezpecnost, se vrhly na chaloupku a ukously kus okenniho ramu. To však neuslo obyvatelce domu, zle, osklive carodejnici - jezibabe. Dirou ve stene chytla za ruku Jenika. Vydesena Marenka se obratila na utek, ale za ni jiz cihal jezidedek, kteremu neusel prichod deti na mytinu. Oba jezilide soupli deti do chlivku a krmili je pernikem. Jak jiste vite, telesny tuk vznika zvlaste z nezpracovaneho cukru a tak netrvalo dlouho a Jenicek s Marenkou nebyli zrovna nejstihlejsi. Uz tyden po jejich prichodu chytla jezibaba Jenika bez varovani za prst a zakricela na jezidedka: „Zajdi do lesa pro trochu blinu na veceri! Vis, co budeme mit :o) !“ Vzala deti a zavedla je do chaloupky. Rekla Jenikovi, aby se posadil na lopatu. Jenik nebyl z nejchytrejsich a tak ji poslechl. Uz to vypadalo, ze bude upecen v peci, ale jak chtela jezibaba soupnout Jenika do pece, chytla ji krec do zad a bolesti upustila lopatu. Deti na nic necekaly a snazily se co nejrychleji utect, ci spise odejit daleko od chaloupky. Deti se akorat vzdalily a do chaloupky se vratil jezidedek. Kdyz uvidel jezibabu, rychle se ji zeptal co se stalo a vydal se za detmi. Deti jiz vysly z lesa a sly po ceste, kdyz uvidely jezidedka. Za zatocinou potkali starou babicku pracujici se lnem a rychle ji povedely, co a jak, a sly se schovat. Jezidedek dosel k babicce a ptal se: Nebezely tudy deti? Dve tluste deti? Chlapec a divka? Ale na vsechny jeho otazky mela babicka jedinou odpoved: Pleju len. Jezidedek tedy pokracoval v ceste a uz nikdy deti nespatril. Deti pote zily s babickou a vyrostli z nich zdravi, dospeli lide.
Behem pohadky nebyla brutalne upecena carodejnice.