Za jednoho chladného vecera se v nedalekém lese odehrával boj mezi skrety a vílami. V drivejších dobách vílám pomahaly skrítci, kterí se pozdeji ale uchýlily do jiných kraju .. Tyto dve rasy se už od dávných dob nemohly snést .. Bohužel jedna rasa měla prevahu a to skreti, který dokázaly kovat zbrane ve svých dolech… Ale obcas nekterý Skret zabloudil v lesích a víly ho svými vabivými hlasy svedly z cesty.. Bohužel se ale ani jedna strana nedokázala shodnout o míru… Nikdo doted neví proc spor zacal jelikož války trvají už tisíce let… Ale mezi obyvately se ríká, že boje zacaly kvuli tomu, že si Princezná Víl Arwena odmítla vzít skretího prince Waronga… Ale kdo by si chtel vzít skreta, že ? Kdo ví co se tehdy stalo, ale lidé se domnívají, že boje mezi nimy nikdy neutichnou… Oni nikdy nenajdou klid… Obcas se lidé z vesnic dohodnout a chtejí boje ukoncit.. Ale co zmuže obycejná lidská rasa proti odpornym a zakerným skretum.. Jednoho dne se šly lidé koupat k prehrade, která se nacházela blízko skretích dolu…. Jenže co se nestalo, prehrada praskla a vytopila skretí doly .. Vetšina skretu to neprežila a zbytek se schovává v lesích … A tak Lidé a Víly našly klid… :)

*

Byl jednou jeden znudený krtek který nevedel co si pocít a tak se rozhodl že udelá metro … Jenže vedel, že sám na to nestací a proto si prizval kamarády krtky s okolní zahrady… Po dlouhých a namáhávých dnech kopání mely hotovo , a mohly metro slávnostne otvoriť (to som pridala ja, akosik som kúsok buď stratila, alebo nebol napísaný) Jenže co se nestalo, do metra se jim nastehovaly zlé a zákerné žížaly. Ubohý a unavený krtek nevedel co si pocít a pak náhle dostal genialní nápad.. O ano, nechá žížaly vytopit. Dohodl se ze všemi jeho prátely a zabraly všechny východy a do nich nastrkaly hadice… Pustily vodu a všechny žížaly utopili a udelaly si z nich zásoby potravy… (nádherná časť z mainu - dúfam, že to bolo pod cibuľovým záhonom, tak si z nich spravili utopencov :P) Krtci používají metro do ted a mají ho schované hluboko pod zemí aby ho lidé nenašly..

A to je Konec.. ^^

*

Bylo jednou jedno království a v nim žily král s královnou. Král s kralovnou mely dve dcery Alyssu a Beatru. Alissa si casto chodila hrát do královské zahrady, kde se také tajne scházela s princem Aridayem z vedlejšího království. Závistivá Beatra to ovšem vedela a všechno rekla králi, který krále z vedlejšího království nemel zrovna v lásce a proto rekl Alisse, že o všem ví , at prince pozve na královskou hostinu. Alissa to s nadšením vyslechla a udelala jak jí král rekl, pozvala prince Aridaye na hostinu. Jenže co podleho krále nenapadlo , touha pomstít se druhemu kraly za jednu starou událost , byla tak veliká, že princi primíchal do nápoje jed. Po hostine princ s Alissou zmizely v komnate,kde následovne také princ zemrel. Alissa vybehla s krikem za otcem. Bylo jí jasné, co se stalo. Nesmírne jí trápilo to, že nemá svého prince. Ale vzpomela si, že jí kdysi její babicka vyprávela o jakési živé vode která probouzí mrtvé a tak se vydala hledat vodu do dalekých lesu. Po dlouhé a namáhavé ceste narazila na studáku ze starou ženu. Ptala se staré ženy, jestly neví neco o té kouzelné vode. Stará žena se pousmála a pravila „Ano, ano dívenko, už tu na tebe cekám. Dám ti po cem toužíš, ale musíš mi zoodpovedet jednu hádanku.. “ Alissa prikývla a babicka vypovedela hádanku. Alissa z nadšením vedela odpoved, jelikož tuhle hádanku jí kdysi vyprávela její babicka. Starkyne rekla, at si nabere trošku vody z této studánky. Alissa tak udelala a utíkala zpátky do království, pokapala prince, který okamžite po prvním dotyku kapky vody obživl. Alissa nechtela otce a sestru videt a proto se s princem tajne vykradla s paláce. Utekly do princova království kde se nasledovne vzaly a mely spolu spoustu detí a jestly nezemrely tak tam žijí doted.. =P

*

V hlubokém lese, nedaleko bažin stála polorozborená chatrc. Slunce tam nesvítilo a proto místo bylo zahaleno ve tme. Všichni lidé se tomuto místu vyhývaly. V chatri žila totiž ošklivá starena. Mela šedé vlasy,místo nehtu mela podlouhlé cerné drápy a v její duši byl jen chlad. Byla to totiž carodejnice. Po podzimu nastala zima a tak se carodejnice vydala do vesnice. Obcas nakoukla lidem do chatrí a potichu jim zavidela tu pohodu a štestí. Znavená hladem se dobelhala k jedne rozpadle chatri ve vesnici, tam se posadila a z kapsy vytáhla jeden krajíc chleba. V tu chvily nekdo zaklepal na staré drevené dreve. Carodejnice dvere otevrela a v nich stály dve deti. Byli to sirtoci které matka vyhnala z domova a žadaly carodejnici aby je nechala prespat, že jinak do rána umrznou. Carodejnice nic nerekla a posadila se zpátky ke stolu, ale dvere nechala otevrene. Deti vlezly dovnitr a dekovaly jí. Carodejnici zahltil zvláštní pocit, rozlomila chleba a podala ho detem. Ráno šla carodejnice shánet jídlo pro sebe a pro deti. Celý den pracovala a domu se vracela z bochníkem chleba a z mlékem a tak to pokracovalo týdny a týdny. Čarodejnice unavená prací se stále vracela domu s jídlem pro sebe a deti, ale nevadílo jí to jelikož jí naplnoval ten zvlaštní pocit, který dríve neznala. Byl to pocit štestí. Jednoho dne prišla domu a v chate bylo nastláno, do chaty se vkrádaly slunecní paprsky pres umíté okenice a v kotlíku se varil caj. A tak zasedla stará žena s detmi do kresla a zacala jim vyprávet pohadku. Po krátké dobe deti usly a carodejnice je šla uložit. Ráno se opet vydala do práce která na ní cekala, jenže sedlák u kterého pracovala jí rekl, že už jí nepotrebuje a že vše zvládne sám. Starkyne s utrpením vecer sledovala hlad detí a rozhodla se, že druhý den se vypraví hledat práci. Obešla spusty domu a chatrcí, ale nikde nepotrebovaly pomoct, až najednou u jednoho muže, který jí nechal kydat hnuj. Ano bylo to namáhavá práce, ale aspon se carodejnice mohla vrátit k detem a vedet, že mají co jíst. Nebyla to totiž už zlá carodejnice, ale byla to hodná a milujíci stará žena.