Orkenzo

Ted vam povim pribeh, ktery se stal pred nekolika lety. Uprostred Rune-midgardske zeme, presneji kousek od mesta zvaneho Payon Zil medved, ktery kazdou noc strasil deti. Nekteri ho urcite znate. Jmenuje se Eddga. Nekteri o nem rikaji, ze je pan medvedu a jini zase ze je to jen prerostly medved. Pokazde kdyz se setmelo. Vydal se k mestu a zacal strasit male deti. To se samozdrejme nelibilo crushaderovy Burmadovy. A proto se vydal za svyma kamaradkama Dalae knezce z pronterskeho kostela a Ransis, carodejkou z gefenu. Ukol byl jasny. Musi neco udelat s Eddgou. Proto se casne z rana rozhodli a vysli z mesta. Celej den sli na jih, kdyz uvideli prvni medvedi stopy. Jsou blizko, pomysleli si. Po nejake dobe potkali Eddgu, ktera se rozbehla a zautocila na Burmada urmad zacal krvacet, ale stale bojoval. Dalae se zacala modlit a buh ji poslechl. Rany se zocelili a Ransis zacala vyvolavat bouri. Ledove kousky snehu ve vychrici unavovali stale vic a vic Eddgu. Eddga po chvili padla unavou na zem . Byla porazena. Hrdinove vysvetlili Eddge, ze strasit nemuze. Po hodinach premlouvani se jim to podarilo a diky tomuto od tehle doby, beha pod mestem Eddga, hraje si a ani ji nenapadne jit strasit deti. A zazvonil zvonec a pohadky je co? konec

Dnes vam povim neco o vilach a skritkech. Nekteri rikaji, ze je to jenom legenda nebo pohadka, ale myli se. Ted vam zacnu povidat o legende junskeho profesora, pronterske rytirce a comodskeho barda, kteri se zabivali sele sve mladi zkoumanim techto bytosti. Jmena psat nebudu, protoze nejsou jasna. Kazdy si je upravil za dobu co je tenhle pribeh vypraven. Nikdy nepotkali zadneho skritka a vsechno co o nich vedeli meli ze starych spisu. Profesor s ostatnima na vypravy nechodil, jen o volnych chvilich chodil do knihovny hledat. Bylo par dni pred stedrym dnem a nasi dobrodruhove se vydali na vanoce do Lutie Zbalili se a vydali se na dlouhou cestu. Protoze byl uz snih, byly noci studene, a proto si museli v noci rozdelavat ohen. Jednu noc, nedaleko Lutie sedeli u ohne a mlceli. Znali se od detstvi, vyrustali spolu. Rytirka cela stastna spustila: „Slyseli ste to?“. „Ty uz si paranoidni“, odpovedeli, ale ona si stala za svym. Po chvilce vztali a zacali potichu prochazet po okoli. Zacali slyset zpev a vseci uverili. Sli za zvukem, cimz dosli k zasnezenemu palouku. Na palouku tancili vily a zpivali skritci. Tomuhle nemohli uverit. „Ksa! Dete pryc! Tu nemuzete byt!“, ozvalo se pisklavim hlaskem za jejich zady. Otocili se a vydeli skritka, maleho usateho skritka. „A Ale tohle je nadhera“ vykoktal bard. „Mozna pro vas, ale to co se stalo pred nekolika lety se nesmi opakovat“ Udivene na nej koukali a zeptali se: „A povis nam co se stalo?“. Souhlasil, ale mel par podminek. Nesmeli mu do vypraveni mluvit a hned pak museli odejit. Postupne vypravel o tom jak zili spolecne s lidma a jak je postupem casu zacali chytat a chovat se k nim jak k domacim mazlickum. Ti co byli svobodni utekli a snazili se osvobodit ostatni. Byli to leta snazeni a nakonec se jim to povedlo. Ale ted se musi schovavat. Dokonce, ze maji i velke mesta, ale tak skryte, ze pokud si tam nebyl, nenajdes je. Dobrodruhove pochopili, ze jejich zkoumani jim prinasi spoustu prace se chovavanim se. Zkamaradili se se skritkem a rozloucili se. Nechali zmizet vsechny dokumenty a podle legendy, kazdy rok chodi za svym kamaradem a povidaji si o svych zivotech. A ted si kazdy musi rict, zda veri ci neveri na vily a skritky.

Mate radi pohadky o princich a princeznach? Zrovna se chystam nejakou vam povypravet. Tak si nekam sednete nebo lehnete a pozorne poslouchejte. V jedne daleke zemi, az za velkym morem a jeste velkym pohorim. Je zeme hodne podobna te nasi. Taky tam zije jeden farmar, ktery byl donucen jit zachranit princeznu. Vubec ji neznal, ale byl nejzkusenejsi z mestecka. Proto se teda vydal na cestu. Bojoval proti poringum, poporingum, dropsum a dokonce i porazil mocneho masteringa. Mastering mu mimo jine prozradil i o drakovi, ktery nedavno chodil kolem. Byl to drak z ostrovu nedaleko Moskovie. Moskovie byla prilis daleko a tak farmari cesta trvala neco pres pul roku. Po pul roce probivani se a cestovani do Moskovie se tam konecne dostal Nemohl tomu uverit, ale bylo to tak. Ted musel prijit na to, jak se dostat na ostrov. Po dnech premysleni a zkouseni svych planu, konecne sehnal nekoho, kdo ho levne preveze. Vyjeli castne z rana a dalsi den pri svitani dojeli. Prevoznik mu dal tri dny, ktere bude cekat u pobrezi, ale pokud tam nebude odpluje klidne i bez nej. Vydal se hledat. Prvni se porozhlizel po pobrezi, cimz zmeskal prvni den. Druhy den se vydal ke stredu tohoto maleho ostruvku. nemel jistotu, ze je na spravnem miste, ale bylo to hodne namahy. Musi tu byt. A uspel. Zacinalo se stmivat kdyz ji konecne uvidel. Sedela smutna u maleho rybnicku s lekniny a divala se na hladinu. Farmar chtel rychle pryc, a proto nevahal a rozbehl se k ni. „Stuj!!“, ozvalo se z boku. Byl tam drak, trihlavy drak. „Prisel sem si pro ni a ty tomu nezabranis!“, odpovedel. Necekal to. Ziskal sebevedomi za dobu co hledal a ted to vyuzil. „Jen pres moji smrt!“, zasmal se drak. Farmar se nebal a tasil svuj mec, ktery dostal za zachraneni ovci pred zurivymi fabre. „U vsech lunetyku! Co ja tu delam!, rekl si potichu. Drak zatim zurive zautocil a zacala bitva. Po nekolika ranach farmar krvacel a drak padnul. Ted se museli vratit. Meli asi pul dne, museli to stihnout. Sli bez pauzy, ale kdyz dosli k mistu, lod nikde. Farmar si sednul s tim, ze selhal. „Tam je“, rekla princezna a bezela do vody za lodkou. Farmar se rozbehl a volal za lodi. Lod se otocila a vratila se. A nejspis to v pohadkach musi byt, tak co nadelam. PRISEL HAPPYEND!!! Pote se vydali na dlouhou cestu domu, pri ktere se seznamili a jak prisli domu, s farmare se stal princ a pokud jeste neumreli tak tam stastne zijou dodnes.

Dnes vam budu vypravet o carodejce Lucifre a carodeji Holdowrena. Lucifre byla v poslednim rocniku skoly talentovanych carodeju. Vzdy si prala umet vsechny kouzla vesmiru. Byla jedna z mala co verila na miliony zemi ve vesmiru. Jednoho dne bylo videt rude svetlo mirici z nebe do nedaleke vesnice. Byla uz noc, a tak se rozhodla vyrazit az dalsi den. Dalsi den nemela moc casu a tak se nedostala do vesnice. Na vesnici uplne zapomela. Po tydnu si vzpomela a kdyz mela zrona cas nevahala. Dosla do vesnice, ktera vypadala uplne jinak nez minule. Uprostred na namesti byla vyvysenina, kde sedel mlady muz v robe. Uplne kazdy ho uznaval. Lucifre nechapala co si o nem ma myslet. Zjistila, ze si o nem mysli ve vesnici, ze je buh. Pry dokaze veci, ktere nikdo jiny. Domluvila si s nim schuzku. Treba to jsou jenom kouzla a toho by mohla vyuzit. Zpratelila se s nim, Holdowren se jmenoval. Slibil ji, ze ji nauci kouzla a ze budou spolecne neporazitelni. Souhlasila a Holdowren ji zacal ucit. Po urcitem case ji rekl, ze pochazi z jine planety. Vedela, ze je kouzlem prevtelen sem, kde je prilis mocny. Lucifre zacinala byt lepsi carodejka nez jeji ucitele. Ale, na vsem dobrem bylo i neco spatneho. Ti co se mu nelibili, zili ve vyhnanstvi. Kazdy ho musel uctivat. Jednou ji to nekdo rekl a ona zjistila, ze jeji mysl byla zaslepena. Ted to vsechno vydela. Necekala a bezela za Holdowrenem. Rekla mu, ze musi odejit, ze tohle nejde. Holdewren, ze zacatku nechapal, ale potom pochopil. Vzdat se moci a vratit se tam, kde jsou sobe rovni? Nechtel odejit. Lucifre ho premlouvala, ale Holdewren nechtel. Napadla ji jedna moznost. Premyslela o ni cele noci, ale on ji naucil vse. Nemela navybranou a tak se pripravila do sve nejlepsi roby a sla za nim. Nechapal proc prysla, ale rekla mu: „priprav se na bitvu.“ Nechapal, ale pripravil se. „Prosim, musis odejit. Vrat se.“ „Ne! Tu mam vsechno! Proc bych to delal“ odpovedel. „Tak promin. Carodeji nemam jinou moznost! Holdowrene vyzivam te na kouzelnicky zapas!“ To necekal. Vedel, ze kdyz prohraje bude zpet na svoji planete. Nejvetsi kouzelnicke bitvy, z kterych jedna byla pred nima. „Dobra“ rekl smutne. Postavili se na kopec a magicky osvetlili celou plan. Holdowren zautocil prvni a vyslal smerem k ni blesk. Lucifre vykouzlila jedno z obranych zaklinadel a zastavila jej. Necekala ani sekundu a vyslala ohen smerem k carodeji. Carodej v tu chvili vysila dalsi blesk. Carodej se nemuze branit, kdyz vykouzli a proto ho ozeha vlna ohne. Lucifre je na tom stejne, ale pred bleskem uskakuje. Carodej vyvolava vychrici a carodejka je zranena. Unavene lezi a premysli jak dal, ale Carodej pokracuje. Vysila ohen, ktery ozeha carodejku. Carodejka prohrava. Carodej promluvil: „Promin“ a vyvolava zaverecne kouzlo. Ohniva obrovska vlna smeruje primo k ni. Blizi se! Lucifre ma posledni zoufaly napad. „Jeste neni konec!“ krici. Vyvolava vetrny vir. Vir projizdi ohnem, ktery nabira a ohnivy vir jede k carodeji. Carodej uz nemuze utect. Je zasazen. V tu chvili vyleta duch carodeje. „Sbohem“ je jedine slovo ktere z ni vyslo. Carodej zmizel a na miste se objevil vydeseny sedlak. Carodejka se vydala do Geffenu, ale tam uz vsechno znali. Poprosila aby ji byla vymazana pamet za posledni dny. Nechali ji vedomosti toho co se stalo, ale kouzla nechtela. Tahle kouzla tu nepatri! Je konec. Lucifre nejznamejsi carodejka v zemi jde dodelat zkousky, ktere hrave zvladla a ted putuje po okolnich zemich Rune-midgardu. A ted uz kazdy v zemi veri na jiny zivot ve vzdalenem vesmiru…