Zila nezila, ale nejspis opravdu zila jedna holcicka. Ta holcicka byla uplne normalni vesele devcatko, co si s ostatnimi detmi rado hravalo. Ale mela jeden problem, byla sice moc pekna, mila, vsichni ji meli radi, ale vsichni vime co to je matematicky jezisek a proto vime, ze kdyz nekde pridame, musime nekde ubrat. A sudicky nad kolebkou se rozhodli, ze holcicka bude furt ztracena, coz se muze zdat jako hloupost, ale neni. Kdyz byla mala, nikde moc nechodila, takze se vse zdalo byt v poradku. To bylo ale do te doby, nez sli s kamarady do muzea. Tam se poprve v zivote ztratila… Byl to hrozny pocit, na cizim miste, se spoustou cizich lidi, neveda jak najit cestu zpatky. Nastesti ma dobre kamarady a ti si ji nasli a odvedli domu. Ale od teto prihody se vsechno zacinalo menit. Cim byla vetsi a cim vic chodila pryc, tim vic se ztracela… Nevedela co ma delat, tak jako kazda spravna zena, vyresila situaci tim nejprijemnejsim zpusobem. Vsimla si ze mladici kteri se kolem ni vyskytovali vzdycky nasli cestu, vzdycky vedeli kam jit a jelikoz byla holcicka, tou dobou pekna mlada slecna mezi vsemi velmi oblibena, tak se rozhodla, ze si mladiky otestuje… A kdyz se s prvnim z nich prochazela misty, kdy vzdy bezcilne bloudila, tak si vsimla, ze mladik vi presne kam jit… A co by to bylo za pohadku, kdyby tam nekdo nezil stastne az do smrti, takze vite, jak to nakonec dopadlo ;)