Poté, co Grurg sestoupil na zem, aby ztrestal zpupné samozvané vládce, rozhostil se po světě opět klid. Lidé se vzpamatovávali z útlaku a znovu budovali vznosná města na místech trosek zbylých po předchozí éře. Hlavním městem tehdejšího Midgardu se stal Glast Heim. Lidé byli plně zaměstáni budováním a zvelebováním říše, neměli čas ani chuť do svárů a pod jejich rukama vznikaly nádherná díla. To se Grurgovi zalíbilo a proto si mezi nimi vybral jednoho, jehož návrhy na zkrášlování Midgardu byly ozvláště nápadité, a k tomu začal mluvit. Tím mužem byl Lersak, první prorok Grurgův. Pod jeho radami, které se opíraly přímo o Grurgovu vůli, vznikala díla nejúchvatnější v celé historii světa.
Rychlý rozvoj lidské říše se ale nelíbil jejich sousedům, orkům. Závistivě pošilhávali po lidských stavbách, ale aby se sami svým úsilím pokusili zdokonalit svůj um na stejnou úroveň, to se jim nechtělo. Chtěli to, co měli lidé díky tvrdé práci, získat zadarmo a bez námahy. Nakonec od závidění a chtění, přešli k činům. Přepadli několik karavan, převážející jemné nástroje a zařízení. Jenže orkové nevěděli, jak s těmito věcmi zacházat a tak se stalo, že je nechtě rozbili. To v nich vedle závisti probudilo hněv. Lidé si své věci chrání, aby je nemohl mít nikdo jiný, proto se rozbily, když se jich orci zmocnili. Tak si to tehdy vyložili orčí páni a začali podněcovat mezi orky nenávist k lidem. Když nemůžeme mít jejich bohatství a objevy my, pak nikdo, ani oni ne!
Netrvalo dlouho a orci začali zcela veřejně napadat lidské karavany a usedlosti. Vraždili, plenili, ničili a pálili. Co nemohli zabít, zničili. Stále větší okolí jejich území bylo zamořeno strachem a zlobou. Lidé poznali, že musí jednat, protože orci se nezastavovali před ničím. Sešla se velká rada, kde se dlouho rokovalo, co dál. Protože lidstvo bylo stále na strmém vzestupu a tedy dobře a blahoskloně nalazeno, rozhodla se většina, že vyšlou k orkům posly a pokusí se vyjednat podmínky míru. Vždyť máme dost, můžeme se i podělit a stále nám zbude mnoho, mínili. Marně se Lersak snažil radu přesvědčit, že orci jsou bestie, kterým jde jen o krev lidí, že veškeré vyjednávání je marné. Přestože mu to vyjevil sám Grurg, lidé ho neposlouchali, nechtěli válku, báli se radikálního řešení.
Vyslali tedy posly s vozem plným darů pro orčí pány. Dlouho se poslové nevraceli. Ale lidé stále neposlouchali Larsekova slova, že jsou již dávno mrtví. Hájili orky, že snad posly hostí, že snad jednají, co by si přáli za znovunastolení klidu. Ze svých iluzí byli vytrženi, až když jednou do paláce dorazil lovec, který se omylem zatoulal do blízkosti orčího města. Vyprávěl, jaký obraz se naskytl jeho zraku. Před branami ležely trosky vozu a drahé dary byly rozšlapány a rozmláceny po okolí. Hlavy poslů zdobily bránu do města nabodané na kůlech.
Rada se zděsila a nevěděla, co má dělat. Tehdy znovu předstoupil Lersak, ale tentokrát mu již všichni naslouchali, když zjevoval poselství od Grurga. Na jeho radu byla vycvičena armáda, která se dala do boje s orky. Boj byl dlouhý, ale postupně se dařilo s Grurgovo pomocí zatlačovat orky stále více, až padly všechny jejich vesnice a města, kromě posledního. Armáda lidí se chystala město obléhat a bylo jasné, že ač jsou orkové již značně oslabeni, boje se potáhnout další dlouhé měsíce, neboť město připomínalo svou obranou pevnost.
Tehdy Grurg opět sestoupil na zemi. Postavil se mezi armádu lidí a město orků a pravil k lidem: „Běžte domů, již dost vás zahynulo a orkové poznali, že ve vás dříme bojovný duch, který se jim dokáže postavit. Nikdy se už nedováží k takovému masakru, jako tomu bylo nyní. Ukázali jste jim sílu, jak je to správné. Ale teď běžte.“
Poté se obrátil k městu orků a hřmotným hlasem zaburácel: „A vy, vy svůry pekelné, buďte prokleti! Kvůli závisti jste vraždili nevinné, kvůli lenosti je okrádali a kvůli hlouposti ničili výtvory jejich rukou! Za takovéto činy nemáte právo na odpočinek po smrti. Ať vaše duše bloudí a vaše těla se potácí bez nich, až nadejde vaše poslední hodinka. Ať smrt, která by pro vás mohla být vysvobozením, jen prodlouží vaše muka. Tak ať se děje, dokud neodčiníte, co jste spáchali na těchto lidech!“
Když Grurg opět zmizel, lidé se odebrali zpět do svých sídel a v Glast Heimu zbudovali obravský palác zasvěcený Grurgovi. Ale armáda nebyla rozpuštěna, neboť v srdcích orků stále doutnala zášť. A tak probíhá boj mezi lidmi a orky až dosud, jako připomínka, že ne vše se dá řešit po dobrém a že řešení silou může někdy být nezbytné. A prokletí orků, jak to dopadlo s ním? Ani po těch stovkách let se orci nenaučili tvořit a budovat, stále jen ničí a tím si prokletí zesilují. A pod jejich obydlími se stále hromadí chodící těla bez duší, která pykají za své hříšné životy. Snad jednou odloží meče a vezmou do rukou kaldiva a místo války budou budovat a místo kradení obchodovat a pak se prokletí prolomí, ale aby ta doba nastala, budou se muset ještě hodně změnit.