Nejskvostnějším místem Midgardu se beze sporu stal Glast Heim, hlavní město říše. Sešli se v něm nejdovednější řemeslníci a nejschopnější a nejzručnější lidé z celého kontinentu. Vysoké věže čnící do výše, překrásné parky, paláce, promenády a tomu všemu vévodil Grurgův chrám, postavený v centru města. Celý den a celou noc musely být vždy jeho brány otevřeny, aby pojmuly množství poutníků, vzdávajících čest Grurgovi, který je chránil. A chrám podle toho i vypadal. Pestrobarevně vykládaná okna, sochy tak věrohodné, že vypadaly jako živé, obrazy dýchající atmosférou vzdálencýh i blízkých míst, líbezná hudba nepřetržitě těšící uši, vzduch svěží jak v jarní horská louka a mnoho prostoru k rozjímání a modlitbám.
Krásné byly kašny a sloupy Glast Heimu v dobách jeho slávy. Tržiště, která přejít trvalo celý den a těch divů na nich! Skvostné předměty ze všech koutů říše, magické runy, mocné zbraně a nástroje, pokrývky hlav tak roztodivné a rozmanité, že svrchu vypadala tržiště jako mozaiky. Ulice byly čisté a lidé spokojení. Královstvé bylo šťastné a překrásné a Glast Heim byl jak drahokam v jeho koruně.
Vládci města vycházeli báječně s Grurgovo kněžími, naslouchali jejich radám a množili tak bohatství své říše a spokojenost lidu. Tři dlouhé desítky let trval ten požehnaný stav a zdálo se, že nikdy neskončí. Grurg bděl nad říší a nikdo se neodvážil rušit její klid a štěstí. Ale i Grurg měl své nepřátele a ti pomalu spřádali své temné plány.
Burg, Durun a Mers byli tři temní bohové, kteří záviděli Grurgovi jeho slávu mezi lidmi, jeho uctívače, oběti, jenž mu byly odevzdávny a modlitby, které k němu lidé vysílali. Sami nic z toho neměli; Burg šířil kolem sebe jen hrůzu, děsil vše živé a pronásledoval slabé; Durun vládl bolestí, kterou působil kde mohl, trápil, mučil, zabíjel; a Mers… svůdná bohyně beroucí vše a dávající jen zoufalství. Nebylo divu, že je nikdo neopěvuje, že jejich sochy nezdobí hlavní třídy. Ale tato trojice se spojila, aby se Grurgovi pomstila za jeho oblíbenost mezi lidmi.
Rozhodli se zasadit ránu nejkrutější, pomstít se Grurgovi a pohrozit lidem v místě jejich největší pýchy - v samotném srdci říše, v Glast Heimu. A tak, jednoho podzimu, když se chystal festival na počest patrona Midgardu a sjížděli se obchodníci z celé země, aby na tržnicích Glast Heimu předvedli své nejlepší zboží a aby zazásobili metropoli jídlem na zimu, tak tehdy Temní udeřili.
Den před příjezdem většiny lidí na slavnost, otevřeli pekelné brány a povolali z nich stvoření šířící strach působící bolest a vyvolávající zoufalství. Krásný Glast Heim se ocitl v obležení tisíců nemrtvých a démonických nestvůr bez milosti či náznaku slitování vraždících každého, kdo se jim připletl do cesty - muže, ženy i děti. Zkáza to byla veliká, puch mrtvol doléhal ztěžka až za vysoké zdi hlavního města. Za ně se však nestvůry dostat nedokázaly, neboť moc Grurga je držela pevné a nezdolné. Lidé se báli a hledali vysvětlení a radu.
Z chrámu vystoupil stárnoucí Lersak a pomalu kráčel k lidem. Došel k nim a pravil: „Temní bohové se rozhodli vás zničit i s vaší prací. Nezastaví se, dokud z tohoto místa nebude popel… a pak budou následovat nejspíš další města. Jejich krutost je nezměrná a touží po vašich mukách. Chopte se zbraní, bratři a sestry, společně máme šanci ty stvůry porazit! Grurg ke mně promluvil a když mi zničíme ty netvory, on se zatím vypořádá s těmi bohy. Šance jsou vyrovnané, ukažme co v nás je!“
Ale srdce lidí byla ochromena strachem, zmatekem a černými kouzly Temných. Jen hrstka tasila své meče ochotna proroka následovat do bitvy. Ostatní mlčeli se zrakem sklopeným. Pak promluvil vládce města: „Zlé noviny to jsou. Avšak dej nám trochu času, proroku, než se rozhodneme, co učiníme dál. Nech nás poradit se, jak je dobrým zvykem. Odpoveď na tvou výzvu k tažení do boje čekej za hodinu.“ Poté Lersak odešel.
Zatímco byl pryč, rada lidí rokovala, co dále. A v tuto chvíli, objevila se mezi nimi Mers v přestrojení. Její slova byla úlisná, pokapaná medem. Mluvila dlouho o tom, jak Grurgova samozvaná vláda nad městem i královstvím musela jistě pobouřit bytosti, které se na nesvobodu lidí nemohou dívat. O tom, jak ti blázniví kněží chtějí promrhat životy všech lidí v marné bitvě proti mnohem silnější armádě. Mluvila o tom, že příliš dlouho nechával Grurg za svou rozmařilost platit lidi. A lidé poslouchali a stále více propadali jejímu mámení a jejím mazaným řečem. Nakonec navrhla oběť, k usmíření hněvu oněch bytostí před hradbami.
Když se Lersak po hodině vrátil, byly tváře lidí tvrdé a jejich pohledy chladné a nenávistné. V odpověď, jak se rozhodli řešit sitauaci, mu přišlo jen ticho. Až když se dostal do jejich středu, obklopili jej. Snesla se naň sprška urážek a výtek, že kvůli jemu podobným teď říše trpí. O tom, jak oni, kněží jen vysávají požitky z těžké práce ostatních, že jsou to budižkničemové a proto, že se na ně hněvá sama příroda. A že k jejímu uspokojení a uklidnění, budou všichni Grurgovo kněží obětování.
Lersaka, který se nezmohl ani na slovo, jak jej proměna lidí překvapila a ranila, pak svrhli z hradeb a celý průvod se vydal k chrámu, aby stejně učinili se zbylími kněžími. Avšak ve chvíli, kdy Grurgův prorok vydechl naposledy, uvolnil Grurg bariéry, kterými chránil město. Zdi se prolomily a démonické hordy pronikly do města. Tehdy to byl strašlivý masakr. Ani zbytky armády, ani několik desítek kněží, kteří vyšli z chrámu a bojovali s netvory palicemi, magií i těžkými okovanými knihami, nedokázali vzdorvat běsnění tří bohů. Temní nechali pár lidí uniknout, aby se zprávy mohly šířit a aby tak Grurg ztratil poslední přívržence.
Ulice Glast Heimu se zaplnily krví, krásné budovy ležely v troskách. V rozlehlých rytířských sálech se potulovali rytíři přízrační, s temnými vlajkami na svých kopích, stvůry vnikly do vězení, pobily vězně a jejich zlé duše ještě více pokřivily a přivolaly zpět, aby navěky bloumaly podzemím. Město se zaplnilo duchy, přízraky, kostlivci, zombiemi a brouky, žeroucími maso. Armáda přivolaná z pekel se zabydlila.
Grurgův chrám byl zničen a jeho kněží pobiti. Grurg, když viděl nevděčnost lidí, kterým pomáhal a kteří jej pak tak lehce zavrhli a ty nejlepší ze svého středu chtěli obětovat temným mocnostem, když viděl, jak málo si vážili své práce a životů ostatních, když viděl, jak hloupí byli ve sé víře Temným, když spatřil jejich nestálost, se kterou tak snadno zapomněli, co vše pro ně on a jeho kněží učinili, tak tehdy pocítil veliké zklamání. Zavrhl lidskou rasu a přestal ji opatrovat. Nenaslouchal již modlitbám, když si lidé uvědomili, co za chybu udělali. Lidé pro něj ukázali, že ho nejsou hodni.
Temní bohové dosáhli svého. Grurg se přestal zajímat o lidi a ti jej přestali uctívat, dokonce na něj během pár století zapomněli. Útok Temných se zastavil, lidé ustanovili hlavním městem Pronteru a nějakou dobu ještě Temným obětovali lidské oběti. Pak se ale i ti odvrátili od lidí, kteří jim přišli nudní. Lidstvo žilo, ale bez podpory Gruga. Našlo si jiné bohy, ale už nikdy nedosáhlo slávy starých dní.
Jen hrstka lidí si zachovala víru, ale o ní až v dalším svitku.