Vzdy kdyz se narodi nova pohadkova knizka, je z toho hromada radosti, ale jednou v zime se narodila knizka ktera se nikomu nelibila… …stranky mela pozohybane, hrbet nalomeny, obrazek usmudlany a vubec nebyla k svetu. Ostatni pohadkove knizky se s ni proto nechteli hrat:( Vecne jen sedela u potoka a smutne koukala do kopcu, …snila o tom ze tam vyrazi a najde si nove kamarady, kterym nebude vadit jak vypada… …a tak jen co trochu podrostla, pribrala par stranek tak se dala na vypravu za prately ktere snad na ceste potka. I sla sla a nikoho za cely den nenasla :( Setmelo se a Knizecce zacalo byt zima, navic byla hladova, kdyz v tom si vsimla na strome sedet vranu. “Ahoj vrano, nechtela by ses semnou kamaradit?” zeptala se ji. “Kraa! fuj koukni na sebe! ty teda vypadas! cela zapatlana a skareda, kdo by se chtel s tebou kamaradit?” “Bez mi radsi, kraaa, z oci! podle toho jak vypadas bych rekla ze jsi taky pekne nudna pohadkova knizka. kraa!” Knizka byla z toho moc smutna a zacala utikat pryc od zle vrany utikala, cestou brecela a vubec si nevsimala kam jde. Tak se i stalo ze zabloudila v lese :x Cela roztrasena, nevedela kudy kam, uz myslela ze je to jeji konec. Az z niceho nic… na cistinke zahledla svetelko. Z poslednich sil se tam dobelhala aby zjistila ze je to stara chaloupka. A jak byla cestou znavena, zustala lezet pred dvermi, jenomze v chaloupce bydlela hodna teta Morgie… …ta otevrela dvere a nasla tam zafoulanou vysilenou a ubrecenou knizku. A protoze teta Morgie mela taku hromadu malych deti, tak knizku vzala dovnitr, otevrela a zacala cist capartum pohadky ktere byli uvnitr a ty vubec nebyli nudne, usmudlane a skarede. Byli to ty nejhezci pohadky ktere kdy deti slyseli! Knizecka byla nakonec moc rada ze si nasla pratele a s detmi tety Morgie si uzili moooc spolecnych dobrodruzstvi v pohadkach ktere nosila v sobe :)

*

Jak Runcajz medvedici skolil…

Sel si takhle Runcajz po svem reviru kdyz najednou zaslysel desny rev. Patral, patral po krovi, az se dopatral puvodce toho hluku. Byla to stara medvedice chycena do pasti…,…chudak hneda chlupata se nevedela osvobodit, tak Runcajz nelenil, stahl kalhoty a… …a sakra xD

Pardom mile deti, spatna pohadka ^^ nooo *list list* Jo tak treba jinou :) tahle bude o tom jak se mladik stal knezem:) Zil byl jeden mlady klucina pobliz klastera… …rodinu mel velkou a dokonce jeho strejda pracoval v klastere jako rezbarsky mistr. Tento klucina se jmenoval Melias a jeho tatinek strycek byl moc pobozny. Pral si aby meli v rodine alespon jednoho mnicha, jenomze jak to tak chodi, tak lide si boha nevybiraji, to buh si vybira je a Melias ne a ne stat se vhodnym kandidatem :( Do seminare nechodil, predspanim se nemodlil, na msi byl jen jednou tydne. Jako kazdej malej kluk radeji strojil lumparny, zlobil kde se dalo a kradl sousedum ceresne ^^ Jednoho dne ale… Kdyz strejda zrovna vyrezaval nejaky dlouhy kus klacku na lavicce na zahrade, si chtel Melias vylezt na svoji oblibenou ceresni a strilet po lidech pecky:) Jak se tak skrabe na strom, strejda rychle vstal a vsi silou ho palici ovalil rovnou po hlave ^^ Kdyz se Melias vzpamatoval, lezel uz v posteli a nevedel co se stalo. Kdyz strejda mu rekl: “to na tebe sahl prst bozi” A Melias zacal skutecne verit… …veril tak silne ze se s nej nakonec ten knez stal. Byl vzorem pro cely klaster i vesnici kolem… …a nikdy nikomu nerekl, ze to bylo protoze… Videl co udelal bozi prst, a nepral si okusit bozi pest ^^

*

Dnesni pohadka bude o princezne Alence kterou nechteli vubec poustet ven ze zamku :x To vite, protokol ji nedovoloval hrat si s detmi z venku :x Byla porad zavrena ve svem luxusnim pokojicku a smutne koukala na vsechnu tu pestrost a zabavu za oknem. Jednoho vecera kdyz sledovala nejakou vesnickou veselici ji na sklo zatukal bily holoubek ne obycejny, ale postovni holoubek. To poznala protoze mel ptak na nozicce pripevnene psanicko :) Sikovne ho teda vybrala a precetla dopis ktery byl pro ni. Byl od nejakeho chlapce ktery si ji pry vsiml jak porad jen smutne sedi za oknem a kouka ven a chtel vedet proc nevyjde a nehraje si s ostatnimy. Alenka byla hrozne rada ze si ji vubec nekdo vsiml a rozhodla se odepsat na psanicko ve kterem bylo misto podpisu zabalene pouze male bile pirko. Vytahla tedy maly kousek pergamenu [aby to holoubek nemel moc tezke^^] a vysvetlila tam onomu neznamemu, proc ze nemuze vychazet ze zamku :x Ale moc by chtela, hrozne rada chtela by byt jako ten holoubek, ten si taky muze na svych cestach zaletet kam se mu zlibi a nemusi se nikoho ptat. Roztahnout kridla a nechat se unaset vetrem, to bylo jako sen, tak to vsechno sepsala, dala holubovy a poslala ho odnest vzkaz. Pristiho vecera cela netrpeliva cekala na odpoved. Nevedela jak daleko to ma jejich postak a byla pripravena na zklamani, ale nakonec se maly byli holoubek obevil kdyz uz chtela jit spat a prinesl psanicko… Neznamy v nem psal ze on vi jake to je byt volny jako vtak protoze je to pry sam byli holoubek co ji ten vzkaz poslal. A ze je opravdu uzasne plout si v oblacich a zapomenout na vsechen ruch zamku. Byval totiz taky jednou princem, dokud mu neprislo psani s prilozenym bylim pirkem. To Alenku rozzurilo a holoubka vyhnala. Neverila totiz ze by vedel psat a ze kdysi byval princem, jiste si z ni jen hloupe vystrelil nekdo ze sluzebnych :x Pristi dny teda zjistovala po celem zamku do ma ten zert na svedomi, ale vinnika se ji nepovedlo najit. Az v ni zacala hlodat nejistota …co kdyby? co kdyz? a treba? no zkusim to? Nasla bile pirko ktere dostala v prvnim dopisu Silne ho sevrela v rukach a hrozne hrozne moc si prala, aby byla jako ten holoubek ktery muze udelat frnk! a letet si kam se mu zlibi. Najednou se stal zazrak a misto mrincezny sedela na parapetu mala bila holubicka vyletela ven oknem, cela stastna. Hledat sveho holoubka aby mu mohla podekovat a v zamku ji uz nikdo nikdy nevidel.

*

Byla nebyla jedna mala ale honosna chalopka. Chaloupka stala uprostred tajemneho lesa ktery se jen hemzilo bludickama a hejkalama.. V zminene chaloupce zila dlouhel leta stara carodejnice. Carodejka stara, vrascita, schrbena ale porad vychytrala a siroko daleko obavana, byla take znama svym bohatstvim, ktere za ty leta nastradala. Jednoho dne se chte nechte musel za onou jezibabou vydat kral. Byl totiz velmi chudy a uz mu nezbyvalo nic nez u ni hleda pomoc. Carodejnice mu pomoc az velmi ochotne prislibila, akorat si na oplatku zadala to, co krale teprv doma ceka a jeste o tom nevi… Blahovy kral neveda o co jde, nasliboval hory doly, jiste, pokud zadas poze toto, rad ti vyhovim… Kdyz se vratil do sveho zamku s kocarem plnym zlata, ihned si uvedomil jakou chybu udelal a horce zalitoval. Carodejnici totiz, neveda o tom, prislibil svoji cerstve narozenou dceru Klarku. Honem se ji pokusil ukryt a vyzevzt za hranice kralovstvi, ale nic mu to nebylo platne. Carodejnice si pro ni prisla az velmi zahy, prisourala se ke krali se slovy: „dej mi to co mi nalezi!“ Nestastny kral odmital, hodnou chvili premyslel ale pak, chte nechte, musel dodrzet svuj slib, protoze vedel ze carodejnice by se krute pomstila nejenom jemu, ale i vsem lidem kteri ziji na jeho dvore a v jeho kralovstvi. Zdrveny vydal carodejnici svoji dceru, ale uz premyslel jak by se mu mohlo povest ziskat ji zpet. Dlouho chodil po pokoji v kruzich, kdyz nad tim premyslel a vzpomel si na jednu hodnou vilu. Prvne ho nenapadla protoze vedel ze vila je chuda, mala a slaba, ale zato oplyvala velkou magickou moci. Jo! Ta mu jiste svede poradit, nebo dokonce pomoct! Nelenil, rychle se vysvihl na kralovskeho vranika a upalovalprimo k vile i k ni prisel a dlouho predlouho ji prosil. A jak je znamo, vily maji slitovani nad lidma a jejich trapenim, rozhodla se tedy krali pomoct jak nejlepe svede. Rekla krali at se v poklidu vrati domu, ze az prijde, jiste zjisti ze se vse v dobre obratilo. Sama se vydala za carodejnici kterou i nalezla ve sve male, lec bohate chaloupce. Dlouho spolu bojovali vsemoznymi zaklinadli. Az se vile povedlo zacarovat kouzelnici, zmenila ji na male neskodne dite, sotva par dni stare. A tak kral kdyz se vratil domu, nalezl misto sve dcery, potomky hned dva a protoze nevedel, ktera je Klarka, ponechal si obe a vychoval je do krasy a moudrosi.

*

Dobry vecer mile deti

Dnes vam povim pohadku o male ale chytre Anicce ktera, zabloudila v lese:x Jak to tak byva, vsak to zname ;) Nalezla opustenou chaloupku neuverite ze v ni zila osamocena stara carodejnice… :X Anicka zaklepala na dvere pac ji byla uz velka zima a nevedela kudy kam, kosicek s malinama davno plny a ona se nevedela vymotat z lesa. Carodejnice otevrela anicka se ji ulekla, vypadala totiz desne… mala, hrbata… na nose obrovska bradavice… Proste hned vedela ktera bije a hadala co se asi stalo Janikovy, ktery se v lese ztratil minuly tyden :D „Pojd daaal devecko, jiste ze ti poradim, co by ne, pokud mi ale malinko pomuzes“ „To vite babicko ze vam pomuzu, staci jen rict s cim a hned je to hotove!“ „No jen pojd pojd, cary mary, hehe…hlupacko! abraka dabra!“ A bac ho! anicka mela kolem nohou okovy, ktere byli pripevnene k obrovske ocelove kouli :X „Ale babicko, chtela jste preci pomoct“ hrala na city Anicka. „Mnoo aby jsi nerekla ze jsem nelida, na! tu mas koste, muzes mi tu pozametat. ale to ti povidam! Pokud to nebude poradne, tak te hned vemu, soupnu do pece a snim!“ Anicka se rozhledla kolem :'kurva to je prachu' pomyslela si… a bordel vsude mozne, jeste trochu odpadku a nebyla by videt podlaha :x No nelenila a dala se do prace, zametala zametala, ani nezkousela usnout, jak byla zazrana do prace… Anicka ale nasla maly zlaty klicek, nevedel kam patri, a tak prisla za carodejnici…

-rozpravka bola nedopovedaná, pretože rozhodcom sa zdála byť nevhodná… ale dúfajme, že Anička to prežila a baba skončila v peci…