Flemenderova aprilova povidka

Dneska sem se ráno podíval na kalendář a koukám, že je apríl, a pak sem se stavil v lednici, co ji máme doma,abysme i v létě udrželi potraviny pokud možno co nejdýl v čerstvým stavu a vytáhnul jsem z ní uzený kuře…

už už jsem ho málem začal okusovat, ale pak sem se podival na flek na stropě a nevim proč sem si vzpomněl na vánoce, jak sme chtěli pustit kapra na svobodu…

Tenkrát nám to v televizi rozmluvili, že von by stejně chcípnul, páč neni vykrmenej na zimu a vltava je stejně jedovatá od těch modrejch kostek do hajzlu a bez aprílu by to nebyla stejně žádná sranda, a tak sme ho zavraždili a sežrali…

Ale to uzeny kuře chcípnout nemůže páč neplave a je jaro a teplo a tak sem se rozhod, že pustim na svobodu teda to uzený kuře…

Tak sem teda vodevřel vokno, roztáhnul sem mu křídla aby pěkně plachtilo, počkal sem na ten spravnej moment a pak sem ho teda pustil na svobodu a zařval sem: „apríl!“

Svoboda taky desně zařval, ale ne „apríl!“, spíš to znělo, jako když omylem majzneš lunetika, a padnul jak podťatej a svobodová ho křísila asi půl hodiny.

byl to moc hezký zážitek a tak s manželkou, co se mnou bydlí ve stejnym bytě jako já, sme se tomu dlouho do noci smáli…

manželku mam hezkou a veselou a taxem jí slíbil, že ji příští rok na apríla pustím na procházku…