Kdesi v dalekem Yunu, uprostred pustiny zila holcicka s tatinkem v malickem domecku. Casto si hravala s panenkama, ktere tatinek rad vyrabel. Jednoho dne jako kazde jine dite povyrostla a odesla do sveta. Tatinka nechala samotneho doma. Tatinek byl smutny z odchodu sve jedine dcery. Panenky chteli tatinka obveselit a tak obzivli. Utesovali ho a travili s nim veskery cas. Tatinek se vsak jednoho dne zblaznil a rozhodl se panenky vyrabet. Jeho dilna na panenky se stala peklem. Tatinkovi byla nejdriv pritomnost panenek prijemna, ale jak cas pokrocil, vzpamatoval se z odchodu sve dcery a obzivle panenky mu zacali nahanet hruzu, protoze zacaly ziskavat vlastni rozum… Tatinek se snazil obzivlych panenek zbavit, ale ty se jen tak nedali a vzbourili se. Proto napsal dopis sve dceri, kde zadal o pomoc. Po par dnech na dvere nekdo zaklepal. Tatinek otevrel a nestacil se divat.Pred nim stala nadherna slecna - jeho dcera. U salku caje dcera vypravela, jak si vedla ve svete.Jak dlouha a kruta cesta byla nez dostala titul kovarky. Slibila tatinkovi,ze pomuze a hned vyrazila do dilny. Tatinek povzdali slysel divne a desive zvuky.Zacal se bat o dceru. Po dlouhe dobe se dcera vratila, unavena,vycerpana a s dobrou zpravou. Podarilo se ji panenky zahnat do katakomb, kde presne, to nevim. Pote dcera uz tatinka nenechala samotneho. Mimochodem mezi lidi se vypravi, ze to misto opravdu existuje…

*

Kdesi uprostred lesa v dutem buku zila krasna kouzelna vila. Mela plave vlasky, ktere volne vlaly, oci se ji blyskali jako pomnenky. Kazde rano vychazela na prochazku lesem Tancila, zpivala … dokud ji nevyrusili lesni skritci. Brzy se s nema skamaradila. Skritci kouzelnou vilu navstevovali kazdy den. Jednoho dne ji vsak v dutem dubu nenasli. Z sepotu stromu se dozvedeli, ze ji unesla zla carodejnice, ktera delsi dobu vile zavidela jeji les. Vydali se proto do temne jeskyne, kde pobyvala. Zde nasli svou vilu privazanou ke stene a carodejnici. Zvolala:„Nedam Vam ji, chci ziskat jeji les… Jestli se ji pokusite zachranit, prokleji Vas v kamen“ Lesni skritci odesli a premysleli, jak osvobotit vilu. Vydali se pro pomoc zpatky do lesa a promlouvali ke stromum. Stromy s planem souhlasili a nasledujici den chteji carodejnici vylakat ven. Hned brzy rano se opet vydali do jeskyne. Pristoupili k carodejnici a jeden z nich pravi: „Ma pani,les se k Vam prida, pojdte ven a vsichni se Vam budou dvorit“ Carodejnice uverila a vysla ven. V tom se vsechny stromy dali do pohybu, chytili ji a odvedli pryc na mile daleko od lesa. Kouzelna vila byla opet volna. Podekovala svym skritkum i stromu a vratila se do sveho obydli. Opet kazde rano tancila, zpivala.. tentokrat i s skritky

*

Za devatero horami a devatero rekami na zamku obyvala krasna princezna. Jeji otec posoudil, ze je nejvyssi cas ji najit prince a noveho krale. Svolal vsechny prince v zemi, kteri chteli vzit jho dceru za svou zenu a ziskat pulku kralovstvi. Hned nasledujiciho dne dorazilo pet princu. Princezne se nezalibili. Jeden z nich byl tlusty, druhy moooc vysoky, treti krasny ale moc rozumu nepobral, ctvrty mel ruzovy habit a paty mel osklive zuby. Princezna Klarka, tak se jmenovala, byla smutna. Tatinek ji utesoval, ze prijdou jeste dalsi princove. Dalsiho rana na zamek dorazili ctyri princove, avsak Klarce se nelibili. A tak to slo kazdy den, az se nenasel zadny princ. Jeden vsak nedorazil. Princezna se rozhodla, ze se za nim vyda. Otec byl proti, ale ze strachu, ze nebude nasledovnik trunu, ji pustil. Klarka se sbalila a vydala se do sveta. Posledni princ sidlil kdesi vysoko v horach. „Doufam, ze mi ten princ za to stoji,“pomyslela si pri pohledu na zamek, ktery je na vrcholu vysokych hor. Nadechla se a vyrazila kupredu. Po nekolika hodinach a kapek potu se konecne doplazila pred branu. Straze ji pustili dal az do vstupni sine. Kralovna a kral zdejsicho hor ji radostne privitali. Dorazil i princ Vladimir. „Mami, tati, rikal jsem Vam, ze se zenit nebudu,“a podival se na Klarku. V tu chvili to snim zaskublo a utekl. Klarka take pocitila zvlastni pocit, vedela, ze je tu spravne. Zustala zde na par dni. Schazela se s Vladimirem a padli si do noty. Vladimir se pozdeji priznal, ze se do ni zamiloval na prvni pohled a zmenil nazor na snatek. Princezna byla stastna a jeho rodice take. Hned dalsiho dne vyrazila do sveho zamku se svym vyvolenym princem. O tyden pozdeji se konala veselka a zili stastne az do smrti.

*

Kdysi davno, za osmero reklami, devatero horami… devatero lesy… desatero… bozi desatero.. Prominte, uz jsem dlouhou dobu paladinem a nejak mi to stoupa do hlavy. Zkratka a dobre, kdysy v nasem svatem pronterskem meste se vyskytla carodejnice, pochazejice z pohanskeho mesta Yuno. Carodejnice Isildora vypadala celkem nebezpecne, ale kazdy chlap se za ni otacel. Krasne dlouhe havrani vlasy ji dosahovali do poloviny zad, temne oci ji velmi slusely a byly plne sibalskych jiskricek. Byla velmi mladicka, ale tvrdilo se, ze jeji duse je uz stara tisicovky let, a proto je tak silna. Odena byla v tmave fialovem plasti, ktery skryval jeji stihlou skoro temer dokonalou postavu. V prave ruce drzela dlouhou stribrnou hulku se zlatym zakoncenim. Na spicce hulky se strpitil velky drahokam, ktery byl plny magie a cely zaril. Prisla do mesta s umyslem okouzlit zdejsi rytire, aby je svou krasou oslabila. Rytiri se smali tomu, ze by je mela porazit zena, a proto s radosti a pychou poslouchali jeji lichotky a sami zapominali na svuj vycvik. Misto toho radeji zvali carodejnici za sve penize na drahe hostiny a rekli ji mnoha cechovni tajemstvi. Opat naseho nejvetsiho klastera pronterskeho si vsiml, jak tato carodejnice skodi muzum ve vycviku na rytize a krizaky. I rozhodl se, ze zlou carodejnici vypudi z mesta, aby ochranil sve verici. Nejdrive na ni poslal sve odolne nejlepsi rytize a krizaky, ale nahle se otevrelo nebe a z nej slehaly obri plameny, ktere znicili dobrou polovinu mesta. Carodejnice Isildora se jen nebezpecne smala: „Me nemuzete porazit,“pomyslela si. Mesto a klaster byli zoufali, kdyz se tu vsechny radove sestry zacali svorne modlit… A ze zeme vysla oslepujici zare, ktera osvitila cele mesto. Po skonceni modliteb nebylo po carodejnici ani vidu, ani slechu. Verime, ze se tak udalo diky sile modliteb, bezverci vsak rikaji, ze se carodejnice zachranila diky jakychsi kouzlum, pro ktere se pouzivaji musi a motyli kridla. Rika se take, ze od te doby, kdyz do Pronterskeho mesta vstoupi nejaky carodejny ucen, zacne kniha v klasterni kazatelne sama od sebe listovat, a to je znamenim pro radove sestry, aby usedly k ještě usilovnejsim modlitbam. To je legenda tradovana v nasem cechu…